Speleohistorický klub Brno

Neděle 26.1.2014 byl den, kdy na území jižní Moravy vrcholil příliv chladného vzduchu – jen parta cvoků se v -13 °C může vydat k jeskyni. Půl hodiny trojici Zuzanáč, Dave Luv a host David zabralo otevírání zamrzlého deklu od ZUBu. Bob nemohl ráno nastartovat auto, takže přijel o chvíli později, ale pár ranami se mu povedlo domluvit přimrzlému vstupu do díry. Z boudy přišli Dejv a Zuzu – venku ponechaný teploměr prý zamrzl na -20 °C. V průběhu akce došli i Standa a Kuča.

Naštěstí na místo u vrátku začalo svítit slunce, takže jsem postupně rozmrzl natolik, že jsem v průběhu akce ani nepotřeboval se jít ohřát do díry. Nejprve jsme vytahali minule předchystaných 13 kýblů ze dna propasti a zahloubili plazivku pod síňkou na plný průřez. Host David nám půjčil céóčkoměr s rozsahem do 10% a hned jsme jej instalovali do síňky. Ze začátku akce bylo v síňce 3,9% CO2, postupně jeho koncentrace poklesla na 2,8% a ke konci akce opět stoupla na 3,7%. Bob po zbytek dne neopustil síňku (jako bývalému potápěči mu ani takto vysoký podíl CO2 nedělá problém) a odtěžil zbylé sedimenty.

Síňka má u stropu průřez 1,2 x 1,2 m a směrem dolů se zužuje. Výška je asi 2 m, takže se zde člověk bez problémů postaví a může porozhlédnout. Ve spodní části byla odhalena drobná puklinka široká 5-12 cm, orientovaná ve směru spojnice obou propastí. Vyplněná je kamením a jílem a částečně zasahuje do obou bočních stěn. V horní části síňky jsou ve vápenci viditelné zbytky černého materiálu – snad břidlice, o rozměrech 0,8-1,5 cm. U stěny se okrově žluté sedimenty loupaly ve svislých pásech – což by oproti původním předpokladům napovídalo o horním plnění prostory.

Poté se začalo těžit pod stropem na straně naproti vstupní plazivce – kde volný strop pokračuje horizontálně a dno za vstupní hranou mírně klesá. Začala se tak rýsovat chodbička, kterou Bob nazval Trucchodba – jako reakci na všechny nás negativisty nevěřící danému místu ;o).

[Pokračování →]

Zatímco zbytek skupiny SHKB o víkendu objevoval metry, rozhodl jsem se podívat do podzemí, kde můžou číhat na objevení desítky kilometrů. A tak jsem se vydal opět do Říma. Sraz jsme měli na Via dei Gordiani. Dnešní akce byla plánována jako mapovací a tak nechybělo dostatek vybavení. Vstoupili jsme do podzemí žebříkem a ocitli se v dolech v tufu. Tufu bylo několik různých vrstev, podle toho při jaké teplotě se usazovat a kdy. Hned u vchodu se nacházelo několik velkých větráků, neboť většina dolu byla používána po dobu sta let do roku 1980 jako pěstírna hub, které byly pěstovány v sáčcích se substrátem. Zatímco zbytek skupiny mapoval, já se jak fotit okolní prostory. Všichni byli nesví, když jsem zalezl za pár odboček, až jsem se dověděl, že podzemí má okolo 100 km a tak se můžu lehce ztratit.

[Pokračování →]

Jen ve dvojici (Bob a Dave Luv) jsme se v sobotu 19.1. vydali směr Ochoz, plošina Skalka. Vzali jsme to přes boudu, kde oproti předpokladům nikdo nebyl, takže jsem si jen vzal výbavu a přejeli jsme k opuštěnému lomu Na Dolinách, od kterého jsme se vydali na ZUB, tedy k jeskyni v Závrtu u borovice.

Tam jsme pobrali všechny možné nádoby (5 kýblů zdravých, 5 kýblů bezuchých, 1 velkou lódnu a 2 malé) a přenesli je na dno Severní propasti. Cílem dnešní akce je postup v kopané chodbičce, která se začíná stáčet vzhůru.

Bob se nasoukal do chodbičky a kutal jak o život – chvílemi jsem nestíhal tolik materiálu odebírat, takže z Boba byl místy vidět jen kus nohy. Sediment byl snadno kopatelný, bylo patrné různobarevné vrstvení, které místy bylo i svislé. K tradičně žlutě a hnědě zbarveným jílům přibyla bílá barva a s postupem prací vzrůstal podíl písčité složky. Směrem vzhůru se prostora začala rozšiřovat do podoby síňky, ve které se již téměř bylo možné postavit.

[Pokračování →]

Dnešní den jsem se rozhodl věnovat podzemí a tak jsem se vydal se skupinou Roma Sotterranea na sever od Říma k jezeru Bracciano. Cílem bylo najít akvadukt, který nechal stavět císař Traiánus v 9. století n.l. Účastníků bylo asi 12 a tak se náš zástup vydal vstříc do kopců skrze les, který místy připomínal spíše džungli, proto jsme se prokousávali často mačetou. Všude byly ostružiníky a cesmíny až do výše 2 metrů.

Po chvíli jsme narazili na první propad, zanesli jej do GPS a postupovali po akvaduktu dále směrem na Řím. Do většiny propadů se dalo i dostat a člověk si mohl prohlédnout jak vypadají, že vydržely tak dlouhou dobu neporušené. Byly stavěny odkrytím hlíny a jejím následním přikrytím po postavení celé chodby. Uvnitř pak byly ještě vyzděny betonem. Nacházejí se poměrně nízko pod povrchem, cca 20 cm – 3 m. Skoro v každém fragmentu akvaduktu se nacházel vrápenec a miliony hmyzu připomínajícího kobylky.

Propadů po naší 5 km cestě bylo asi 35, všechny byly zaneseny do map. Měla se také oveřit informace, že akvadukt klesá pouze o 0,1 % níže. Nicméně se zjistilo, že v posledním kopci klesnul velice strmě dolů a pravděpodobně se napojil na další větev akvaduktu vedoucícho dalších nejméně 60 km (!) do Říma. Bohužel ho již nešlo dále sledovat, neboť skončil les, který proťala plantáž olivovníků s velkou haciendou ve stylu filmů z Vinnetoua. Nakonec jsme se ještě pokochali zapadajícím sluncem nad jezerem, zašli na čokoládu do místní kavárny (škoda že ne na pívo) a mrkli na místní obrovský hrad.

Spustit prezentaci

V sobotu 4.1.2014 se na základně SHKB uskutečnila výroční schůze, na jejíž  průběh dohlížel Ježíš z nedávno instalovaného obrazu.

Po bouřlivém průběhu se naše sestava pro rok 2014 rozrostla na 9 řádných členů (Standa, Kuča, Lukin, Saigon, Dave Luv, Erik, Jožin, Dejv, Marťas) a 3 nové čekatele (Andree, Zuzu, Bob).

Mezi úspěchy skupiny za rok 2013 můžeme zařadit zprovoznění webu, odstranění stromu u základny a především zvýšenou bádací činnost na lokalitách vlastních i v rámci výpomoci jinde v krasu. Neúspěchem je fakt, že stále nemáme výkonnou akuvrtačku, tolik potřebnou pro práce na rozšiřování úžin v Ponoru i ZUBu.

Po výročce následovalo první letošní bádání na ZUBu, kdy se v Jižní propasti těžilo nad velkým blokem na dně a v Severní se pokračovalo v chodbičce, která uhýbá „nevhodným“ směrem, tedy vzhůru. Celkem bylo vytěženo 35 kýblů. V našich jihokrasových podmínkách holt nejsou objevy na denním pořádku, narozdíl od Dagmary či Vymodlené 😀

Spustit prezentaci