Speleohistorický klub Brno

Na sobotu 14.12. jsem se domluvil se Skiritem, že vypomůžu ZO 6-12 na Řičánkově skále. Za „domácí“ skupinu s bohatou členskou základnou moc lidí na pracovní akci nepřišlo – sešli jsme jen Skirit a Novajda za Speleoklub 6-12 a já (Dave Luv) za Speleohistorický klub 6-26. Hostěnické parkoviště u hřiště bylo sice plné aut, ale ta patřila myslivcům, kteří tak kromě zvěře mohli pozorovat i převlékající se jeskyňáře.

Čekala nás pořádná otročina spočívající ve vynesení elektrocentrály a dalšího vybavení na lokalitu. Tři lidé jsou opravdu minimální počet k doručení centrály do dolíku nad Řičánkovkou. Všudypřítomné bláto zase znesnadňovalo snesení traverz a zbylé výbavy k jeskynní šachtě.

Když byl transport vybavení hotov, došel na chvíli Bída a udělal si pár fotek. Makání je přece na solvinách, on už rukama nedělá ;o). My zatím vyzvedli pár kýblů balvanů z díry a začala hlavní operace – zpevnění výželezy vespod šachty. Okolím se nesla vůně přetvářeného kovu a obrázky v galerii více napoví o postupu prací.

Skončili jsme až za tmy a následný přesun elektrocentrály zpět k autu byl poslední chuťovkou dnešní akce. Držím ZO 6-12 palce, aby už v příštím roce dosáhli koncových prostor Ochozské jeskyně a z tradiční lokality v konzervaci se tak stal předmět nového bádání.

Spustit prezentaci

Na 30. listopadu jsme se domluvili na větší akci na ZUBu – bylo třeba vytěžit deponii v Centrálu a zároveň pokračovat v Jižní propasti. K jeskyni jsme dorazili v hojném počtu – Standa, Dave Luv, Saigon, Erik, Lukin, Dejv, Zuzka, Andree a hosté Karel a David. Odpoledne dorazily další posily – Bob, Kuča a Zuzanáč. Při tomto počtu lidí bylo možné i něco málo kopnout v Severní propasti.

Při kuřácké pauze jsem měl jeskyni s hosty jen pro sebe a jelikož jsme dlouho nevylézali, začaly se nahoře rojit spekulace ohledně orgií, které se asi dole dějí. Přitom jsme s Davidem jen důkladně exkurzovali v propastech a Karel fotil naši bohatou krápníkovou výzdobu 🙂 . Využil jsem chvilky a změřil Distem hloubku propástky v Jižní – po kámen, který v létě spadl do nejužšího místa, hloubka činí 4,2 m.

Výsledkem akce je 101 vytěžených kýblů, prázdná deponie v Centrálu a postup v Jižní propasti, kde údery bádacího náčiní zní dutě, jako by pod námi byla stěna z lepenky. V chodbičce v Severní postup o 30 cm a objevila se puklinka zaplněná tmavším sedimentem.

Nebudu zde líčit, kterak jistý rumem posilněný jedinec nepoznával jindy dobře viditelná místa pod skruží, ani úskalí návratu na boudu za měsíčního svitu. V neděli pro většinu z nás následovala exkurze na zajímavou lokalitu.

Spustit prezentaci

Při své nedávné návštěvě pařížských katakomb jsem si nemohl nevšimnout renesance karbidek. Téměř každý nějakou má. Mají totiž svůj význam zejména při podzemních party. Tu a tam se vyskytnou i jisté kuriozity či karbidky netradiční u nás neviděné. Poslední třešničkou na dortu galerie je předposlední dvojice fotografií z muzea moderního umění Centre Georges Pompidou. Který jeskyňář chce jít s dobou, měl by si pořídit moderní baterku na solární panel vycházející z poslední pařížské módy.

Spustit prezentaci

Asi není třeba připomínat událost, ke které došlo v květnu 2012. Parta kamarádů přicházejících k základně se zaradovala, když z dálky zaslechla zvuk řezání dřeva – to asi někdo dojel dřív a už pracuje. Leč po příchodu k boudě zjistili, že tyto zvuky pocházejí od řezání nosných sloupků základny – na čemž pilně pracoval jistý bývalý člen skupiny.

Nebudu zde líčit průběh události ani seznam dalších škod, ke kterým tehdy došlo. Sloupky byly provizorně opraveny,aby nedošlo ke zřícení horního patra základny a rok a půl čekaly, až bude vhodná příležitost k jejich výměně.

K tomu došlo druhý listopadový den roku 2013. V sestavě Kuča, Lukin, Erik, Bob, Dave Luv (+ později Marťas a Standa) jsme přivítali nového zájemce o jeskyně – Andreeho a provedli nejen výměnu + nátěr všech sloupků, ale i přizvednutí středu horního patra boudy do roviny – čímž může opět odtékat voda z okapu.

Při akci jsme se shodli, že je třeba zakoupit vlastní vrtačku, i když tím bude klubová pokladna krvácet. Zapůjčená vrtačka po chvíli přestala fungovat, leč naštěstí má Kuča mercedes s nadstandardní výbavou. Donesl měřák, díky čemuž jsme vrtačku rozdělali a zkoušeli prověřit všechny kontakty – a při tom si Lukin všiml, že vrtačka má pojistky 🙂 Pak už nebyl problém spálenou pojistku nahradit a úspěšně dokončit upevnění sloupků. V neděli pak ještě Standa s Kučem natřeli verandu a dokončili nové lavičky.

Spustit prezentaci

Na 19.10. se Lukin a Erik domluvili, že přijedou na boudu a při tom zasvětí Lukinova kámoše Andrého do tajemství jihokrasových děr. Přidal jsem se k nim, protože menší počet lidí znamenal dobrou možnost provést na ZUBu nějakou tu zkoušku.

Došli jsme na ZUB a domluvili se, že zkusíme těžit v Jižní propasti – pod křížením obou puklin, kde se po levé straně nachází velký blok. Zde na těžbu po Centrál stačí jen 3 lidé, takže jsem využil chvíli času a pořádně prolezl všechny trativůdky v Severní propasti. Z „průvanové“ puklinky dnes nepřicházel žádný závan vzduchu.

Během přestávky trojice těžařů jsem namísto směrem dolů kolem bloku zkusil těžit šikmo nad blokem, ve směru hlavní pukliny. Jde o snadno odlučitelný sediment tmavší barvy, než jaký těžíme v Severní propasti. Při tom jsem zaznamenal citelný průvan, proudící zřejmě z propástky vespod Jižní.

[Pokračování →]