Poslední květnový víkend byl plán naprosto jasný. Teda ne tak úplně, protože jsme chtěli skruž na Ponoru obestavět kamením stejně, jako je to na ZUBu. Jeskyňář míní, Pánbůh mění, takže jsme ve čtvrtek před akcí rozhodli, že místo toho vystužíme horní část skruže betonem, který byl ostatně v patřičném množství nachystán už od minula… místo malty… Dejv se zjevil na boudě už ve čtvrtek večer, posekal zarostlý plácek před základnou a spravil schůdek na verandu, o který jsme se v posledním roce nejednou málem zabili. V pátek večer přijela Anča se svým přítelem Helmutem, který zatím zhotovil výtečný šaluňk na betonáž a též přivezl potřebné roxory a dráty. Bednění usadili a zase odjeli, takže když Dejv dorazil zpět v pátek před půlnocí, už byl smířen s tím, že noc stráví na základně sám jenom s kamarády plchy, kteří už se ráčili probrat ze zimního spánku. O to příjemnější bylo překvápko, když se po půlnoci rozrazili dveře a v nich Semen. Dovezl mimo jiné množství masa, takže před spaním jsme ještě maso namarinovali na zítřek. Hned ráno rozdělal Semen oheň, takže když se začali trousit ostatní, už je přivítala libá vůně. Nesešlo se nás na naše poměry málo, postupně dorazila ještě Anča, Saigon, Zuzanáč, Kuča a na kole Zdeněk. Odpoledne pak ještě Igor se svým synem Sebíkem. Samotná práce nám šla pěkně od ruky, takže odpoledne jsme neměli co dělat. Vyrazili jsme tedy na výlet do údolí Říčky a prolezli si alespoň Netopýrku a Pekárnu, pochopitelně s povinnou zastávkami na Hádku tam i zpět. Večer potom proběhla snaha vysvětlit Igorovi historii naší skupiny, což se ukázalo složitější, než se zdá, tak jsme to ani nedotáhli do konce a vytáhli kytárku. Pokračování snad příště, alespoň pár kousků puzzle z dějin SHKB snad zapadlo do sebe.
0 komentářů ↓
Zatím zde nejsou žádné komentáře
Napiš komentář!