Speleohistorický klub Brno

Po roce a půl jsme opět naplánovali cestu do podzemí Paříže. Tentokráte netradičně přes zimní měsíce v únoru. A jako obvykle jsme po cestě přidali další zajímavé podzemí. Vybrali jsme podzemí pod Maastrichtem na hranicích Nizozemska a Belgie. Jeli jsme dvěma auty v šesti lidech a nočním přejezdem jsme se dostali k ránu k plavebnímu kanálu v Maastrichtu. Zde jsme měli tip od kamarádky z Německa na super spaní v opuštěném armádním tunelu. Spaní bylo perfektní – kousek od parkoviště hned u silnice. Ale byla pěkná zima díky mohutnému průvanu. Nad ránem jsme se lehce prospali, uvařili si na parkovišti ranní kávu v Bialetti  moka konvičce a vyčkávali jsme na příjezd kamarádky z Německa. Uvidíme se po více než 9 letech! Tentokráte má přijet i se svými dvěma dcerami (4 a 6 let), které jsou již zkušené podzemní průzkumnice. Shledání bylo jako bychom se viděli včera! Během úvodního rozhovoru a předání dárků (německých rumových pišingrů) se holky samy oblékly a vybavily si batoh na celodenní podzemní průzkum. My, mající již děti, jsme teda docela koukali, jak jsou samostatné.

Lidu jeskyňářskému jistě neunikla skutečnost, že 7. a 8. listopadu 2025 probíhal v malebné středočeské obci Svatý Jan pod Skalou 3. ročník konference „Kras, jeskyně a lidé“. Za naši ZO 6-26, ve spolupráci se ZO 7-03, ÚGV PřF MU Brno a MGP Prostějov, zde byl prezentován poster na téma „Palynologická studia sedimentů jeskyně Za Hájovnou“.

Poster ve stručnosti shrnoval výsledky z výzkumu roku 2024, a to včetně možných interpretací získaných dat. Kromě studia paleobotaniky a případně paleoekologie lze někdy palynologická data využít i pro studium vzniku dané jeskyně, což jde ruku v ruce s pátráním po dosud neobjevených prostorách daného jeskynního systému. A to my máme rádi, že ano?

Anče.

Níže přikládám poster. Bohužel jsem musela snížit kvalitu obrázků, aby se to sem na web vešlo. Problém bude zejména u geol. mapy a názvů taxonů v diagramu. Kdyby někdo toužil po verzi v plné kvalitě, lze se domluvit.

Schwaz v Tyrolsku je znám asi jako Kutná hora u nás. Obojí bylo centrem těžby stříbra a stalo se nejbohatším hornickým městem svého času. Už v 15. století zde pracovalo přes 7400 horníků a Schwaz byl druhým největším městem po Vídni v Rakousku. Ročně se vytěžilo 10-12 t stříbra. Vrchol těžby na Falkensteinu nastal v roce 1524 s 15,7 t stříbra za rok. Více na wiki. Za návštěvu zde stojí i oficiální trasa pro turisty, kde je i obří vodní kolo. Nicméně nyní jsem se vydal na důlní pole Falkenstein známé lokalitou Eiblschrofen, což je kolmá skalní stěna, ze které koukají středověké štoly po sázení ohněm. Vzhledem ke své nedostupnosti v kolmé skalní stěně nejsou zatím dostatečně prozkoumány. Jedním z důvodů je nejspíše i sesun skalní stěny v roce 1999 kdy se musela evakuaovat velká část obyvatel. Jediný pokus o průzkum byl teprve před pár lety proveden M. Staudtem z univerzity v Innsbrucku z centra HIMAT (History of Mining Activities in Tyrol). Jaký to rozdíl oproti Česku, kde vše zavíráme, zatímco jinde to zkoumají! V patnácti chodbách zde našli pozůstatky již z doby mezolitu, později i důkazy o těžbě mědi z doby bronzové a artefakty z 12-13. století a z prvního milenia před Kristem.

Od vlaku jsem se vydal západně od lokality do brutálního kopce. Ze západu se lze pouze dostat ke spodní části haldy, která má takový sklon vše ujíždí, že jí nelze projít. Vydal jsem se dál na samotný vrch cca 600 výškových metrů. Bohužel z vrchu není stěna vidět, protože je pod srázem (ale šlo by odtud slanit). Krásná je cesta odtud na východ přes těžební pole. Všude jsou staré pinky a rozkopané příkré skály. Krása. Z východní strany lze na několika místech se dostat až pod začátek skalní stěny. Ale člověk se musí držet vegetace a svah ujíždí. Nižeji je již vidět celá skalní stěna Eiblschrofen s chodbami. Lze projít kolem mnoha ústí štol a kaple Šimon Juda (jako důl v Jeseníkách u nás). Všechny štoly byly zavřené až na jednu malou co svým ústím vykukovala z trávy. Vede přímo do hlavního systému. O tom ale zas příště.

Spustit prezentaci

Konečně znovu na Kypru! Vždyť jeho samotný název – Cuprum (nečte se kup rum) vyzývá k tomu, že zde bude plno dolů především na měď, což je velká pravda. Naposledy jsem byl zde v roce 2021, kdy jsem navštívil hrobky králů a část podzemí pod Paphosem. Nyní nastal opět čas v rámci navštívení všelikých katakomb za poslední rok (podzim 2024 – Paříž, leden 2025 – Řím). Nejdřív jsem se vydal do pohoří Troodos na nejvyšší horu Ostrova Mt. Olympus (1952 m. n. n.), kde je několik vstupů do rozsáhlých systémů po dolování chromu z 50. let minulého století v tektonizované hornině harbsburgit. Dolování chromu na hoře Olympus započalo ve 20. letech minulého století v menším měřítku. Později pokračovalo ve 30. letech (Kokkinorotsos mine), ve 40. letech (Kanoures mine) a 50. letech (Hadjipavlou mine). Ačkoliv koncentrace Cr₂O₃ byla velmi vysoká (45-60 %), těžba byla ukončena v 80. letech z důvodu poklesy ceny chromu na světových trzích. Za celou dobu těžby bylo vydolováno 1,2 mil tun horniny a přepokládá se, že doly stále obsahují velké množství horniny. Já jsem navštívil důl Hadjipavlou mine, který má aktuálně tři vstupy v různých úrovních hory. Vydal jsem se od silnice krásným borovým lesem plných tisíciletých stromů k nejvýše položenému vstupu. Bylo zapotřebí trošku hledání a vstup jsem našel. Indicií byly různé propady ve skalách. Bohužel se vstup brutálně sesunul na ocelové nosníky. Nejspíše kvůli vysoké nadílce sněhu před týdnem, který zase hrozně rychle roztál. Bylo totiž vidět, že sesuv je velmi čerstvý. I přes hrozivě vypadající vstup se šlo protáhnout v horní části štoly otvorem. Jednalo se o kratší chodbu, která se dále větvila, ale obě části byly úplně sesuté. Nicméně v půlce štoly vedla vertikála dolů. Bylo u ní několik plaket k uvázání lana. Takže tudy by to šlo dál.

Ať už pozítří nebo za pár století, kdykoliv se může stát, že někdo bude pátrat po starých datech z míst, kde se již situace změnila a hledaná data již nově získat nelze. Tvrzení to není obecné a nicneříkající, v nejedné jeskyni se mi stalo, že pro rozluštění zajímavé otázky jednoduše chyběl kousek sedimentu, který byl již vykopaný. Bez kopání samozřejmě obvykle nejde objevit nové prostory. Je však třeba volit postup co nejšetrnější, v nejpohádkovějším případě konzultovat postup s odborníky, anebo alespoň laicky dokumentovat a zveřejňovat, na co při práci narazíme. I tu „blbou“ hlínu. Jeskynní prostředí totiž mívá báječný potenciál na zachování cenných svědectví o dobách pradávno minulých, na základě kterých se následně mohou předpovídat i děje budoucí. A koho to nezajímá, tak i na předpovědi o přírodě více či méně občas reaguje ekonomika, takže v hodně volném důsledku může mít správná dokumentace z kopání v jeskyních vliv i na tu cenu chleba…

Toliko k výzvě nejen speleologickým, ale i v jiném oboru se pohybujícím čtenářům, aby při objevné činnosti dokumentovali a zveřejňovali, a to i zdánlivě zbytečné věci (krom milionu selfíček s psíma ouškama a s vyšpulenou papulí, na to opravdu nikdo moc zvědav není 🙂 ) a nyní k věci:
Přikládám fotografie a schématický nákres sedimentárního profilu v severním výběžku Nounejmu. Profil byl odhalen při hloubení průzkumné sondy v tamější části, práce probíhaly zhruba od června 2023. Na místě zdokumentováno 25. 1. 2025. Měření se bohužel provádělo jen od oka a vlastními končetinami, tudíž odchylky do 20 cm rozhodně nejsou vyloučeny. Kresleno na místě tužkou, následně překresleno v programech CorelDRAW a Malování. V nákresu chybí hadice pro přívod vzduchu (na fotografii), chyby jsem si vědoma, propříště napravím.
Stejně tak jsem si vědoma ne úplně ukázkové kvality fotografií. Zkušenější fotograf by potíž s nedostatkem místa a osvětlovačů (kdy osvětlovač byl zároveň fotograf a nebylo moc kde umístit světla, aby vytvořila alespoň jakž takž slušný úhel) zvládl vyřešit šikovněji, já to holt narychlo nalupala, jak to šlo a běželo, a zvolila taktiku zveřejnění většího množství fotografií focených z různých úhlů, aby bylo možno získat představu o prostoru alespoň tímto nouzovým způsobem… I v tomto případě ale zkusím dobudoucna zapracovat na polepšení.
Kvalita fotografií pak byla navíc ještě snížena webovou stránkou, avšak alespoň něco málo na obrázcích přece jen vidět jde.

Co lze na obrázcích vidět: V úzké, šikmo se uklánějící puklině ve vápenci se usadil sediment, v němž byly identifikovány dvě vrstvy. Rozhraní mezi dvěma vrstvami sedimentu má tvar, jenž v řezu připomíná písmeno V. Podložní vrstva je světleji hnědá, jemnozrnná, vlhká a plastická, s kousky ulomeného vápence. Kousky dosahují velikostí od prvních centimetrů do několika decimetrů. Nadložní vrstva je zbarvena tmavě hnědě, je jemnozrnná, vlhká, oproti podložní vrstvě kypřejší a nacházejí se v ní uhlíky do velikosti 2 cm. Nejvýše leží několik centimetrů mocná ušlapaná vrstva, tu jsme uměle vytvořili vlastním pohybem.

Co se týče interpretace, zde je pár prvních nepromyšlených výstřelů od pasu: „Véčko“ mohla vyhloubit řeka, mráz, nebo vzniklo v důsledku pohybu na zlomu…  Anebo taky jakkoliv jinak… Určit nejpravděpodobnější vysvětlení si při momentálním nedostatku dalších informací osobně netroufám.

P.S.: Jedním z dalších možných procesů vzniku mohlo být také umělé vyhloubení „korýtka“, aby se do něj mohla zasadit hadice na vzduch (viditelná na fotografii). Nikdo si už ovšem nevzpomíná, že by tam kopal takové koryto, plus byla také vyslovena otázka, proč by to někdo kopal takhle složitě. Že si ale nikdo nevzpomíná, ještě neznamená, že to tak nebylo. Pokud bychom chtěli tuto otázku vyřešit, můžeme vykopat stejně orientovanou malou sondu o metr vedle, kde už hadice není. Pokud bychom zastihli stejnou situaci, svědčilo by to o tom, že jde o přírodně vytvořenou strukturu, plus, jak trefně podotkl Obrdla, kdybychom při troše štěstí objevili výraznější rozdíl ve výškách dna koryta v obou sondách a pokud by se opravdu jednalo o řekou vytvořené koryto, mohli bychom určit, odkud kam tekla voda a kde se tedy zkusit více zaměřit na kopání. Tak uvidíme, zda se k něčemu dokopeme.

*

„Pitcha“ (na fotografii) je uzounké rozšíření pukliny na dně sondy v severní části Nounejmu. Když se do ní hodí kámen, dělá to „trrrrrr“, jak se kámen rychle odráží od blízko stojících stěn. Do díry se vejde akorát část ruky, odhadem snad pár prstů. Objevili ji Mates s Kučou den před výročkou, tedy někdy kolem 24. 1. Proč pánové tuto dírečku kosočtvercovitého tvaru pojmenovali zrovna takto, zůstává záhadou…