Speleohistorický klub Brno

Co musí splňovat víkend, abych ho mohl označit za plodný? Stačí k tomu pár drobných radostí, které se odehrály v půli února – pořízení kvalitní akuvrtačky, nějaké to otlučení kolen při plazení v podzemí a minipostup na naší lokalitě.

V neděli 16.2. jsme se na ZUBu sešli v počtu 2 kusů – Dave Luv (poznávací znamení – děrolezec montérkový) a Dave D (děrolezec s rudým novým overalem, po akci barva kamuflována do odstínů šedé). Vytáhli jsme minule natěžený sediment z Centrálu – kde mě zaujala svislá puklina ve výklenku používaném jako odkladiště věcí.

Pokračovali jsme se zahlubováním koncové části Trucchodby, když mě napadlo prosondovat litou skálu v levé části. Pod stropem liťák opravdu byl, ale o něco níže jsem se přes dokonalé přírodní maskování probořil do písčitého sedimentu. Znásobili jsme těžební úsilí a zjistili, že původně předpokládaný konec Trucchodby v levé části byl ve skutečnosti jen uzavřen skalním břitem, za kterým se strop zdvihl do původní výšky (45 cm). Postupně jsme zprava doleva strhávali sediment v oblasti „zubu“ – u stropu písčitý, níže hlinitý a vespod jílovitý. Občas se objevily černé vrstvy, které vypadaly jako popel.

[Pokračování →]

… aneb slova jednoho z účastníků po sobotní návštěvě historického podzemí na Jižní Moravě.

V sobotu ráno jsme se vydali já, Bob, Kuča, Dave Luv na domluvenou schůzku s pánem vlastnící aku vrtačku. Domluva se zdařila, vrtačka je uvnitř jak nová, akumulátory v super stavu. Tak jsme si plácli, transakce proběhla a my máme pěknou Božku, která bude hned využita na dalších akcích, kam bude vždy vozena. Po přesunu Bobovým korábem jsme šli profouknout jednu zajímavou a málo pespektivní zapomenutou chodbu. Chodba se postupem času ukázala nudnou a tak někteří účastníci vycouvali, řka že se jim už dál nechce plazit ve vodě. My vytrvavší jsme pokračovali dál, prolezli nepěkně vypadající místo a užívali si hezčích partií krásně se proplétajících. Objevovali jsme pořád nové a nové prostory a různě lomené chodby, které se křížily i v několika patrech nad sebou. Po asi dvou hodinách mě došla baterka v zebře, tak jsme se obrátili a vydali se k východu cestou strastiplnou, ale plni zážitků. Cesta zpět byla ve znamení haváriích silničních vozidel, buď jsme pomáhali ostatním nebo si s naším vozem poradili sami.

Spustit prezentaci

V neděli 9.2.2014 jsme s Davidem D. a Karlem chtěli původně prolézt pár děr v údolí Říčky. Jelikož předpověď počasí slibovala déšť, vydali jsme se nakonec k Ponoru a David s Karlem jej poprvé navštívili. David bez problémů zvládl Cestu vyvolených a dostal se až k ešusu, kde jej zastavilo tradiční jezero vody.

Při výlezu z díry jsme potkali turisty, kteří neúspěšně hledali Novodvorský ponor, protože tištěná mapa jej nabízela na konci blízkého pole ;). Takže se od nás dozvěděli, že stojí přímo u něj. Po provedení blátivých fotek jsme přešli na ZUB. To už hustě pršelo.

Karel udělal pár záběrů v Trucchodbě a přepadl jej céóčkový bolehlav. Poté jsem šel na čelbu já a kupodivu dnes neměl s céóčkem problém. Kopal jsem v minule odhaleném kanálku a zjistil, že směrem nahoru se neotvírá – narazil jsem na strop.  Ale u místa napojení kanálku na Trucchodbu jsem pod jeho stropem prsty nalezl nízkou spáru, ze které jsem vylamoval kusy bílého jílu – nedosáhl jsem však dále než na délku dlaně.

Začal jsem kopat na sníženém konci kanálku a zjistil, že kopíruje původní směr Trucchodby. Sediment tvoří v horních partiích červenohnědá hlína, vespod převažují jíly. Postoupil jsem o několik decimetrů a ve zbytku akce jsme tuto prostoru + celou Trucchodbu začali zahlubovat, čímž se z malého kanálku vyklubalo o něco níže položené pokračování Trucchodby. Celkem jsme vytěžili 20 kýblů, tentokrát kvůli dešti jen do Centrálu.

[Pokračování →]

Sobota 1.2.2014 začala dle častého lednového scénáře – jako předvoj na ZUB dorazila trojice Dave Luv, David D. a Bob. Tentokrát bylo cílem zaměřit směrování Trucchodby kompasem a provést náčrtek a přeměření nových prostor – toto provedl Bob a zjistil, že chodba má JV směr. Doma jsem pak  jednotlivým oblastem v náčrtku upravil proporce a orientaci.

Taktéž Bob sestavil lanovku pro transport kýblů, která začíná pod komínkem v Severní propasti a končí v Centrálu. Nyní tak lze plynule těžit z Trucchodby na povrch jen v 6 lidech.

Po příchodu zbytku skupiny jsme lanovku úspěšně otestovali – zhruba 60 kýbly. Ve všem tom shonu jsme lanovku zapomněli vyfotit ;). Postupně se všichni vystřídali na čelbě a pokračovali v zahlubování Trucchodby – ovšem někteří při zatím rekordní naměřené hodnotě CO2 na ZUBu – 4,95%. Trucchodba v původní šíři profilu po 1,5 m končí a po pravé straně se rýsuje zasedimentované pokračování.

Během akce zároveň proběhla druhá letošní řádná schůze SHKB, při níž naše řady posílil Zuzanáč (znovuvstoupením do skupiny) a jeskynní nováček David D. Počet členů SHKB tak dosáhl kapacitních možností základny 🙂 .

[Pokračování →]

Neděle 26.1.2014 byl den, kdy na území jižní Moravy vrcholil příliv chladného vzduchu – jen parta cvoků se v -13 °C může vydat k jeskyni. Půl hodiny trojici Zuzanáč, Dave Luv a host David zabralo otevírání zamrzlého deklu od ZUBu. Bob nemohl ráno nastartovat auto, takže přijel o chvíli později, ale pár ranami se mu povedlo domluvit přimrzlému vstupu do díry. Z boudy přišli Dejv a Zuzu – venku ponechaný teploměr prý zamrzl na -20 °C. V průběhu akce došli i Standa a Kuča.

Naštěstí na místo u vrátku začalo svítit slunce, takže jsem postupně rozmrzl natolik, že jsem v průběhu akce ani nepotřeboval se jít ohřát do díry. Nejprve jsme vytahali minule předchystaných 13 kýblů ze dna propasti a zahloubili plazivku pod síňkou na plný průřez. Host David nám půjčil céóčkoměr s rozsahem do 10% a hned jsme jej instalovali do síňky. Ze začátku akce bylo v síňce 3,9% CO2, postupně jeho koncentrace poklesla na 2,8% a ke konci akce opět stoupla na 3,7%. Bob po zbytek dne neopustil síňku (jako bývalému potápěči mu ani takto vysoký podíl CO2 nedělá problém) a odtěžil zbylé sedimenty.

Síňka má u stropu průřez 1,2 x 1,2 m a směrem dolů se zužuje. Výška je asi 2 m, takže se zde člověk bez problémů postaví a může porozhlédnout. Ve spodní části byla odhalena drobná puklinka široká 5-12 cm, orientovaná ve směru spojnice obou propastí. Vyplněná je kamením a jílem a částečně zasahuje do obou bočních stěn. V horní části síňky jsou ve vápenci viditelné zbytky černého materiálu – snad břidlice, o rozměrech 0,8-1,5 cm. U stěny se okrově žluté sedimenty loupaly ve svislých pásech – což by oproti původním předpokladům napovídalo o horním plnění prostory.

Poté se začalo těžit pod stropem na straně naproti vstupní plazivce – kde volný strop pokračuje horizontálně a dno za vstupní hranou mírně klesá. Začala se tak rýsovat chodbička, kterou Bob nazval Trucchodba – jako reakci na všechny nás negativisty nevěřící danému místu ;o).

[Pokračování →]