… aneb slova jednoho z účastníků po sobotní návštěvě historického podzemí na Jižní Moravě.
V sobotu ráno jsme se vydali já, Bob, Kuča, Dave Luv na domluvenou schůzku s pánem vlastnící aku vrtačku. Domluva se zdařila, vrtačka je uvnitř jak nová, akumulátory v super stavu. Tak jsme si plácli, transakce proběhla a my máme pěknou Božku, která bude hned využita na dalších akcích, kam bude vždy vozena. Po přesunu Bobovým korábem jsme šli profouknout jednu zajímavou a málo pespektivní zapomenutou chodbu. Chodba se postupem času ukázala nudnou a tak někteří účastníci vycouvali, řka že se jim už dál nechce plazit ve vodě. My vytrvavší jsme pokračovali dál, prolezli nepěkně vypadající místo a užívali si hezčích partií krásně se proplétajících. Objevovali jsme pořád nové a nové prostory a různě lomené chodby, které se křížily i v několika patrech nad sebou. Po asi dvou hodinách mě došla baterka v zebře, tak jsme se obrátili a vydali se k východu cestou strastiplnou, ale plni zážitků. Cesta zpět byla ve znamení haváriích silničních vozidel, buď jsme pomáhali ostatním nebo si s naším vozem poradili sami.
komentářů: 2 ↓
1 Maty // Pondělí, 17.2.2014 // 12:34
Přesně takový Kučův výraz jsem čekal 🙂
2 Dave Luv // Pondělí, 17.2.2014 // 13:30
A Kučův zvukový projev byl stejně výživný 😉