Speleohistorický klub Brno

Tento report je souhrnem tzv. poustevnického týdne, který Dave D strávil v osamění na boudě. Společnost mu dělali jen plšíci – zdatní to požírači uschované čokolády a 2 noci i Kuča. Pondělí Dave strávil procházením Skalky a hledáním děr menších rozměrů a významnosti, které leží severně od základny – navštívil jeskyně U studánek a Červinkovu. Večer s Kučou zkoumal komíny v Novodvorském ponoru.

V úterý jsme se na ZUBu sešli Bob, Dave D, já (Dave Luv) a Kuča, který shlédl poslední postupy a musel do práce. Bob v Trucchodbě pokračoval v tvorbě stropní těžební dráhy – ohýbal 3. segment obráceného T-profilu, aby dráha dosáhla od konce přímého směru Trucchodby až do síňky na začátku – do místa nad vstupní plazivkou, kterému se pro jeho tvar přezdívá chobot. Ovšem Bob neměl svůj den, jak sám prohlásil – po vytvarování kolejničky zjistil, že ji má naopak, takže nesouhlasily návrty uchycení a jiné detaily. Naštěstí nepropadl panice a za pomoci nás 2 čukrů dílo zdárně dokončil. V době, kdy jsme neměli jak Bobovi pomáhat, těžil Dave materiál v koncové síňce a já čistil dno Severní propasti – vytáhli jsme několik kýblů balvanů, které byly na dně odloženy z dřívějších akcí.

Večer byla dráha úspěšně otestována nasazením vozíku, jehož pojezd Bob vyráběl několik týdnů a odesláním prvních lóden z čelby. Protažení dráhy přes chobot jsme prozatím zavrhli – rozměry vstupní plazivky to neumožňují.

[Pokračování →]

Lokalita: ZuB

Dave Luv sice ohlásil akci někdy na sobotu ráno ale souhrn okolností způsobil že se náhodou potkáváme až něco po jedné s Bobem v lese a transportujeme materiál spolu až k díře. Bylo toho celkem dost. Dave po chvíli vylézá. Upevňujem vrátek, dávám oběd a kluci jdou na to. Já musím ještě na základnu pro hadry. Těsně než jsem odešel mihnul se lesem náký Taloš co nás popoháněl do práce a vyklubal se z něj Standa. Na Domečku mě chvíli potrápily asi sesedlé dveře. Vracím se zpět abych si na tom připevňování kolejniček pro transport materiálu vůbec stihl šktnout. Potkávám  Standu který po krátkém průzkumu valil dom, pozdravili jsme se na cestičce nad lomem a já se jal nahradit Dave Luva který už měl být pryč. Jak to tak u Dave Luva bývá svůj krasový pobyt maximalizoval, takže jsme se ještě potkali v díře a jel později. Slezl jsem tedy „Severní“ do „Trucchodby“ a nahradil jsem jej tedy na pozici Čukra (jak se tak hezky po chrudimsku říká „Čurák k ruce“) a dělal Bobovi materiální a společenskou podporu. Práce už započala a první přidělátko první kolejničky bylo na místě. Chtělo to ještě majzl a tyčku. Po krátkém (no asi hodina) experimentování s tvarováním se zdařilo připevnit i druhou kolejničku a tím jsme přemostili profil „Srdíčko“ a dosáhli tak k počátku „Chobotu„. Tak nějak jsem tušil že se blíží večer a říkal Bobovi že bude něco mezi 18-19 a že už bych rád ven. To se potvrdilo, poklidili jsme cáky a rozločili jsme se u busu kam mě vzal. Dorazil jsem pet-butlu piva kterou naši dělníci a řidiči pohrdli. A bylo mi zas jednou hezky…

Jo a PC větráček na z venku trubkách poměrně výrazně ulehčuje život v Trucchodbě!

Dodatek od Dave Luva: Než Bob a Saigon došli, zabíjel jsem čas taháním uvolněných kamenů z propástky v Jižní. Ústí je po posledních úpravách průlezné i pro jeskyňáře středních rozměrů, ovšem za nakouknutí jsem zaplatil rozerváním overalu v hýžďových partiích. Pak jsem se přemístil do Trucchodby a těžil pravou horní část koncové síňky, aniž bych narazil na liťák v původním směru chodby. Ani po 2 hodinách jsem neměl problém s céóčkem, přestože větráček ještě nebyl napojen na vzduchotechniku. Jde o pozitivní zjištění, že i bez přísunu vzduchu zvenčí lze ve zvětšující se síňce pracovat v řádu hodin.

Spustit prezentaci

O našich sousedech ze ZO 6-11 toho běžný jeskyňář příliš neví – nejspíše si vybaví krásně zdobenou Ochozskou jeskyni, zařízení pro automatizované měření skapu a hydrotematicky zaměřené odborné články. Jelikož jsme sousedé, proč se vlastně neseznámit. Dave D domluvil s Béďou (6-11) společnou akci našich skupin, kdy v sobotu 21.6. předvedeme hostům naše lokality a v neděli se podíváme do Ochozské jeskyně.

V sobotu dopoledne jsme na naši základnu přijeli s trojicí Béďa, Helča a Pavel – a provedli budíček našim spáčům (Kuča, Lukin a Adam, který je s námi poprvé na jeskyních). Následovalo převlečení do overalů a Dave D provedl Béďu, Helču, Pavla a Adama Novodvorským ponorem. Já tradičně hosty zvěčnil ve stavu před a po zablácení. Jeskyně tentokrát byla milosrdná – na konci bylo jen bláto, nikoliv hluboké jezero. Cestou vyvolených se zvládli vysoukat všichni a mohli jsme srovnávat její obtížnost s podobným místem v Ochozské jeskyni – Pochvou.

Kuča s Lukinem mezitím vyřezávali skupinový totem, jehož hlavní motiv připomíná nedokončený znak skupiny Tři sestry. Prostě takový běžný jižanský punk 🙂

[Pokračování →]

V neděli 15. června jsem se spolu s Romasotterranea vydal na sever od Říma do podzemní chodby, která je zahalena tajemstvím. Jednalo se o mapovací akci, kdy se začalo u vchodu a pomalu se postupovalo dále. Italové byli velice precizní a v mapě chtěli mít i malé vstupy do bočního odvodňovacího kanálku táhnoucího se podél celé délky chodby, tedy cca 350 metrů. Podzemního průzkumu se účastnil i majitel okolních pozemků, který zde ještě nikdy nebyl. Chodba se táhne stále neměnným směrem v obdélníkovém průřezu. Na jejím konci je větší komora, která vznikla díky podmoku horních vrstev a zřícení samotné chodby. Sedimenty nesené vodou poté zanesly zbytek chodby až ke stropu. Konec chodby je tedy prozatím neznámý. [Pokračování →]

S Kučou jsme v sobotu 14.6. dojeli na boudu pro výbavu a já shlédl poslední novinky. Na dění na boudě dohlíží z obrazu speleoJežíš s velkou helmou chránící svatozář a s karbidkou v ruce. A jelikož jde o osobu s nespornými zásluhami o rozvoj speleologie na jihu Moravského krasu, navrhne jej zástupce naší skupiny na čestné členství v ČSS in memoriam. Dále přibyla speleorajčata, která zasadil Marťas jako za starých časů a speleo jsou proto, že zatímco já je zalil vodou, Kuča provádí jejich hnojení speleochcánky.

Přejeli jsme na ZUB, kde už čekal Dave D a o něco později přijel i Bob s Míšou. Postupně jsme vytahali kameny ze dna Jižní propasti, až bylo vše připraveno na Kučův druhý sestup do pokračování propástky v Jižní. Tentokrát se Kuča spouštěl dolů po nohách a po úpravách ústí propástky to bylo bez větších problémů. V -3m dosáhl dna rozšířené části propástky. Kámen blokující puklinovité pokračování propástky propadl dolů a Kuča jej tak za pomoci svítilny upevněné na tlustém drátu mohl prosondovat. Oproti prvotním předpokladům však toto asi 4-metrové viditelné pokračování není bez dalších úprav průlezné ani pro jeskyňáře Kučových rozměrů.

Kuča se vysoukal z propástky vlastními silami a zklamaně prohlásil, že snažší postup se nám teď nabízí v Trucchodbě. Bob a Dave D se vrhli na čelbu Trucchodby a těžili po zbytek akce vrstvy sedimentů ve spodní části – kvůli nedostatku místa je to snažší a podkopané vrchní pásy samy spadnou svou vlastní vahou. Mě a Kuču vystřídal v jeskyni Marťas, který pomohl klukům tahat kýble do Centrálu. Až u chatek jsme zjistili, že Bobovo auto nám brání v odjezdu ;). Takže jsem se proběhl zpět na díru a velice ocenil náš rourofon, kterým jsem z povrchu mohl dát vědět Bobovi na čelbu.

Spustit prezentaci