Speleohistorický klub Brno

Tradiční čtvrteční schůze se nesla tentokráte ve velmi přátelském duchu, neboť 15 nováčků dokončovalo svůj úvodní kurs, a tak jsme si my ostatní vykládali venku. Nováčkům byly představeny pracovní skupiny a každá z nich ukázala svůj program, a tak jsem se alespoň dověděl kam jak kdo pokročil. Velmi zajímavá byla především skupina zabývající se Kloakou massimou, bohužel jsou třeba různá očkování pro vstup, tak je musím ještě přesvědčit. Ke konci jsem jen litoval nováčky, když jim bylo ukázáno co si koupit za vybavení a z čelovek dominovala Petzl duo led 14 za 100 Eur nebo novější model za Eur 200. Nicméně mě potěšil aspoň il presidente s Michalem, kteří si oba zakoupili Zebru díky tomu, že viděli, jak svítí u mě. Aby to nebylo málo, tak si každý koupil zrovna dvě.
[Pokračování →]

Na sobotní akci přislíbil Kuča svou brzkou účast, čemuž však málokdo věřil, takže jsme se s Davem D domluvili na srazu v busu. Ovšem Kuča se překonal a ač neprovozuschopný, dokázal zaškolit Dejva D na obsluhu sytiče, 4-stupňové převodovky a dalších netypických prvků mercedesu. Při cestě tak bylo často slyšet Kučův pokyn Nech to klózat, kterým usměrňoval Dejvovo týrání vozu.

Úspěšně jsme dopravili pana Kučeru domů, podívali se s dětmi na Prasátko Pepíka a opět jsme Kuču paní Kučerové zabavili. Zbytek cesty na ZUB už řídil Kuča a na jeho řezání odbočky asi nebude rád vzpomínat řidič, kterého jsme potkali v protisměru.

Dave D zajistil výrobu nového vrátku, který jsme úspěšně otestovali vytažením 4 kýblů z Jižní propasti. Před pokračováním propástky v Jižní však byl spadlý velký blok, který bránil Kučovi v bližším seznámení s propástkou. Zkusili jsme jej připřáhnout na popruh a vytáhnout vrátkem – leč pohnuli jsme s ním jen o několik cm a trojnožka se naklonila asi o metr, přestože jsem na její noze seděl – takže jsme přímé vytažení zavrhli a začali do šutru bušit kladivy. Ani toto nepřineslo kýžený efekt, takže konečné řešení v otázce kamene bylo připraveno pro odpolední směnu.

Kuča při práci vypotil zbytky alkoholu a odjel na odpolední výlet s rodinou. Dvojice Dave Luv + Dave D se vrhla do Trucchodby. Plánem bylo kopat při stropu – pro případ, že by chodba nebyla v celém průřezu zasedimentována. A můj předpoklad se splnil – po chvíli kopání se oddělila nejvyšší vrstva a ukázal se volný strop, od kterého byl sediment odsedlý asi o 3 cm. Okem se do volné škvíry zatím moc podívat nedalo, ale na fotkách lze vidět, jak je strop krásně rozpukaný a kalcitové žilkování se snoubí s lesknoucími se kapičkami vody. Už při minulých akcích byla na čelbě cítit vlhkost a nyní v stropní trhlině voda doslova kape. Průvan jsme však nezaznamenali.

[Pokračování →]

Poslední květnovou sobotu jsme se téměř po roce setkali s Reprákem a jeho kolegy z práce. Tentokrát v mírně pozměněné sestavě – na ZUB s Kučem přišli Emil, Milan, Linda a Pavel. Čekání na ně jsem využil k prohlídce čelby a vrtaných sond z minulé akce.

Hosté si nejprve prolezli ZUB a mohli tak spatřit poslední postupy – Trucchodbu a zahloubené dno Jižní propasti. S Lindou jsme v Centrálu našli malého rejska – nechali jsme jej vytáhnout v kýblu na povrch a vypustit do lesa. Po příchodu Marťase proběhla těžba kamenů z Jižní propasti a téměř všechny volné bloky byly rozbity a vytaženy, byť to bez vrátku byla pořádná dřina a místy to připomínalo pohádku o řepě 🙂

Kuča vyprostil balónkovou olovnici z minulé akce a nahlédl do otvoru na dně propástky v Jižní – uviděl náznak korozí vyžraného zakulaceného výklenku v levé stěně a náznak svislého volného pokračování, které se jeví dostatečně rozměrné i pro jeskyňáře rozměrů větších než on. Navíc kámen dolů vhozený padá dle odhadu 5-7m hluboko. A že jich tam do puklinového propasťovitého pokračování postupem času ze zvědavosti o hloubce leckdo naházel nemálo. Nicméně i po těchto sondážích a aktuálním intenzivnímu průzkumu Jižní propast stále materiál pohlcuje a ochotně žere… Rádi se během dalších akcí necháme překvapit pokračováním, snad pozitivně !

Bob mezitím transportoval kusy hadice po trase Centrál – Severní propast – Trucchodba – čelba. Na příští akci tak bude možné vhánět vzduch z povrchu na čelbu a šetřit tak zbylé mozkové buňky jeskyňářů, které ještě nezničil démon alkohol 😉  Taktéž vyzkoušel komunikaci přes hadici z čelby se Zuzanáčem na povrchu – slovům bylo rozumět, takže kromě vzduchotechniky máme i zvukové pojítko Trucchodby s povrchem.

[Pokračování →]

Na předposlední květnový víkend byla svolána oficiální akce SHKB, leč v sobotu ráno to na ZUBu nebylo nijak poznat. Do díry jsme vstoupili v minisložení Bob, Dave D, Dave Luv a nejprve chtěli změřit hloubku částečně odhaleného pokračování propástky v Jižní – pomocí olovnice vytvořené z balónku a cívky. Jak už to v takových případech chodí, balónek vhozený ze dna Jižní přes převislý blok se zaklínil a nešel vytáhnout žádnou metodou, která nás v tu chvíli napadla – přímo nad pokračování propástky se zatím není možné dostat. Takže Míša bude muset po koloběžce oželet další hračku 😉

V další hodině Bob rozbíjel kameny na dně Jižní propasti a my Dejvové vytahovali kýble z Centrálu; posléze jsme se vrhli do Trucchodby a za pramalého objemu dýchatelného vzduchu pokračovali v těžbě. Vytáhli jsme 15 kýblů a zjistili, že už byla 1 hodina, tedy je čas na oběd. Po vylezení z díry jsme venku našli čekajícího Regina, kterému Kuča asi taky řekl, že dnes bude na díře dříve než my, tak kolem deváté 😉

Konečně se začaly ozývat známé zvuky a k díře dorazili Kuča, Lukin a Erik. Nespali na boudě, nýbrž dali si na dagmarácké základně souboj alkoholových dovedností „jih proti severu“ – na výsledek bylo třeba počkat až do ranních hodin a disciplína skončila nerozhodně, Kuča a Maty však hrdinně reprezentovali svá družstva až do úplného konce. Rozjařený reprezentant jihu chtěl na ZUBu pokračovat disciplínou „pojídání klobásy“, leč nenašel se dobrovolník, který by si to s ním rozdal.

[Pokračování →]

28.4-9.5. jsem se zúčastnil výpravy do Moldavska. Prioritním cílem byla návštěva jeskyně Zoluška a průzkum vinných sklepů Cricova, keré jsme původně chtěli vypít. Když jsme ale sklepy projížděli autem, protože délka sklepů je asi 120 km a jen šampaňského je zde přibližně 1,3 mil.láhví, jsme se spokojili pouze s ochutnávkou. Dále jsme se podívali na technické kuriozity, jako zbytky odpalovacích sil na rakety, lanový most odnikud nikam a do monastýrů Butuceni a Saharna. V okolí Butuceni se nachází velké množštví vápencových dolů. Vápence jsou třetihorní a mnohem měkčí než čtvrtohorní, proto se lehce opracovávají na stavební materiál (cihly).

[Pokračování →]