Speleohistorický klub Brno

Postup do volné dutiny v komíně a odtěžení předkopaného materiálu z minulých dvou akcí – to byl hlavní cíl další sobotní celoskupinové akce speleohistoriků. K postupu zbývala jen “maličkost”. Uvolnit poslední zaklíněné skalní bloky, které vytrvale brání postupu vzhůru. Na jejich cílené likvidaci jsem začal s Bobem pracovat brzo ráno s tím, že ještě dopoledne přijde posila zbytku skupiny.

Komín je v koncovém místě úzký tak, že se sem bezpečně vejde jen jeden člověk. Nechal jsem tedy Bobovi tu čest vyřešit ucpaný průlez a jal se po delší době sondovat čelbu Trucchodby, kde nyní těžba stojí. Skalní strop a celá chodba se tu dál snižuje a potápí do mocných vrstev sedimentu.

Bob mezitím pokračoval v odstraňování skalní ucpávky v komíně. Původní skalní blok, který měl rozměry cca 80*40*70 cm, se podařilo rozdělit na cca 10 kousků. Část se již dříve podařila bezpečně shodit dolů, ale největší skalní blok (má rozměr cca 70x30x40 cm) zůstal ležet na popukané klenbě ze zbylých 3-4 kamenů, které se na jedné straně opírají o skalní stěnu, zatím co druhá strana je zabořena v sedimentech Katčiny síňky. (Síňku pojmenoval Bob po své ženě, ale v širším smyslu je věnována všem naším manželkám a přítelkyním, které se o nás strachují, jestli se jim ve zdraví vrátíme z jeskyní domů) Nebylo možné pokopat zbylé kameny klenby, protože hrozilo sesutí kamenu do boku – na kopajícího. A tak se jej Bob pokoušel odsunout do síňky, což se více než nedařilo.
[Pokračování →]

Je to více než rok a půl od prvního ročníku Dne otevřených skruží, který v roce 2016 navštívilo 20 zájemců o podzemní svět. Letos se nám povedlo akci uspořádat až v téměř zimním termínu – počasí ale v sobotu 11.11.2017 přálo a tak jsme Dave Luv + Climber před desátou hodinou čekali, kolik návštěvníků na ZUB dojde letos.

A hned s příjezdem Standy došla první skupinka – Střeličáci, neboli také z většiny šlapaničtí skauti. O to se mi snáze podával výklad, neboť řadu našich dřívějších i současných členů znali. Potom si Standa vzal do díry 2 mužské a Climber prováděl Jirku s Ivetou. A vzal to poctivě – mimo Jožova dómku prolezli za 70 minut celou jeskyni a Iveta si i vyzkoušela těžbu na čelbě.

[Pokračování →]

V sobotu 4.11. jsme se na ZUBu sešli Bob, Dave Duna, Dave Luv a Dunův kolega z práce – Petr z Třebíče, který už má prolezené některé jeskyně na severu krasu. Na začátku si Duna s Petrem udělali exkurzi do Jožova dómku, který počítám na Petra udělal dojem spíše vysokou úrovní céóčka než svou velikostí :).

Po vytahání 32 lóden se na povrchu objevil další Petr (Pyroman). Od této chvíle jsme tak mohli přímo až na povrch tahat materiál ze suťáku, který vytvořil Bob při pracích ve výkopu nad původní čelbou („koncová síňka Trucchodby“). Jsem rád, že zde Bob při těžbě nechává mohutné skalní stupy, díky kterým se už nemusí v komíně pracovat v rozporu, ale dá se tam pohodlně stát a čistit stěny.

[Pokračování →]

Vyhlášená celoskupinová akce se nám zvrhla v miniakci. V sobotu 7.10. jsme se na ZUBu sešli ve složení já, Bob a Standa. Prvně jsme vytahali rundu lóden, která na nás čekala na dně severní a pak jsme se vrhli na čelbu. Po zhlédnutí mega hromady, co tam Bob předtěžil, nám bylo jasné, že my se ke kopání rozhodně nedostaneme. Na etapy (dno severní, centrál, povrch) jsme vytahali další dvě rundy lóden – ale pozor, runda je navýšena na 16 kousků a vzhledem k tomu, že nové lódny dovezl Bob, určitě si dovedete představit ty rozměry 😀 Nakonec jsme natahali ještě 1 rundu na dno severní a Bob šel zaplnit uvolněné místo na čelbě další náloží materiálu.

Výsledek akce – 44lóden na povrchu ve třech lidech je slušný výkon, ne? 🙂

Nadějné výsledky  radiomajákového zaměření z minulé akce, Bobovo nadšení a vidina snadnější a hlavně kratší trasy pro těžení z čelby způsobily, že hned další sobotu trávila část Speleohistoriků opět v krasu na ZUBu. Tentokrát šlo o výzkumné trio Bob, Duna a Kuča. Úkol byl jasný – prozkoumat, zda komín nad bývalou čelbou Trucchodby opravdu směřuje kýženým směrem k centrálu pod skruže.

Po menším záseku na dálnici jsem dorazil k důvěrně známému vstupu na ZUB. Už byl otevřený a vzhledem k prudkému dešti nebylo nač čekat. Dole už byl Bob, který hned začal prodlužovat hadici vzduchotechniky až pod komín, abychom při našem kutání měli alespoň trochu čerstvý vzduch. Pro hadici vykopal žlábek ve spodu zatáčky před dómkem Nohlesdů tak, aby nepřekážela při průlezu. Při tom se nechtěně stal tak trochu speleoarcheologem – pod 15cm vrstvou vykopal svůj kdysi oblíbený gumový koberec pod kolena, který byl zasypaný při zběsilém, nicméně slavném, roxorovém objevu jedním naším nejmenovaným členem 🙂
[Pokračování →]