Speleohistorický klub Brno

„Dvanáct hodin, čas oběda“, ohlásil se mi Kuča na druhé straně telefonu, když jsem mu volal, že vyjíždím, abych si vyzvedl načechrávačku a pokračoval v práci na ZUBu. Nezvykle. V neděli, odpoledne a sám. No sám. Na to co jsem chtěl dělat, prorážení se shora do komínu, stejně nebylo potřeba víc lidí a část skupiny jela pomáhat sousední skupině na vedlejší díru, kde se dnes pracovalo na několik směn. A tak, s nahlášenou maximální dobou konce (21:00) a kamarády v záloze, jsem vyrazil.

Auto jsem po minulých zkušenostech nechal u chatek, vak na záda, sochor do ruky a už jsem letěl. Jak jsem se dozvěděl, Kuča s Béďou se v týdnu na ZUBu stavili, vyčistili co zbylo po minule a načechrali dalších pár centimetrů.

Na ZUBu mě čekalo hned několik překvapení. Podařilo se mi najít ztracený klíč k vrátku, dole v Centrálu na mě čekala úhledně a luxusně srovnaná hradba lóden od Bédi tak, aby nic nemohlo padat do Jižní. Supr nápad. Hradba byla plná kamení, které se podařilo uvolnit, když jsme byli naposled čechrat se Staňou a Pyromanem. Takže fajn, akce dopadla k plné spokojenosti. Ale jak dopadla poslední Kučova akce? Hrst volně ležícího kamení v Centrálu vypadala na první pohled dost uboze…, ale když jsem poklepal na kameny okolo vstupu, byly všechny volné. Paráda, povedlo se. Sochor se zakousl do kamenů a postupně jsem uvolňoval jeden po druhém a házel je za sebe do Centrálu, odkud se vytěží, až nás bude víc. Dva největší mazlíky jsem raději uvázal na popruh a vytáhl vrátkem ven hned, aby zbytečně nezavazeli, neházeli dolů a pak zase tahali nahoru. Po vyčištění už byla vidět na konci chodbičky cca 0.5 m dlouhá puklina kolmá na směr kopání, která byla široká cca 20 cm, ve které byl zapasován velký kámen, se kterým nešlo pořádně hnout. Puklina vede kolmo dolů do Katčiny síňky.

Nezbylo než skálu zase trošku načechrat, vyrvat uvolněné balvany a to vše pak ještě jednou. Do komínu, vlastně teď už propasti, začíná vést pohodlný vstup. Původní půlmetrová puklina je nyní vidět v celé délce a má délku něco málo přes metr. V nejširším místě má pře 30 centimetrů, takže se jí konečně podařilo protáhnout dolů. Na pohodlné protažení je ale potřeba provést poslední rozšíření – uvolnit kámen o rozměrech cca 30*40*70 cm a můžeme začít lézt a těžit novou volnou Východní (propastí či komínem jak kdo chcete 🙂 ).

Většinu materiálu se podařilo naházet do Centrálu a nespadl dolů do Trucchodby, takže půjde odtěžit relativně snadno i ve dvou lidech. Snadno? No jak se to vezme. Centrál je zacpaný minimálně 70 cm vysokou vrstvou hlíny, štěrku a kamení. Takže práce je doslova hromada. (Možná by stálo za úvahu štěrk oddělit a naházet na příjezdovou cestu, ať tam není tolik bláta.)
Při shazování se podařilo poškodit napínací hák lanovky Centrál – vrch Severní, který byl nakorodovaný a musí se opravit nebo vyměnit. Dolů do Východní mně sklouzl sekáč, který tam budeme muset najít a umřel mi nejdelší 0.5 m vrták který budeme muset zase sehnat nový… Ale stejně supr, cesta do Východní je volná, podařilo se jí prolézt. A do výročky, doufám, bude i pohodlně průlezná.
20:50 lezu z díry, volám Kučovi, že jsem OK, že se vracím. Tak, odmontovat vrátek, zavřít díru, poklusem k autu… Lehce znaven vyrážím ke Kučovi a domů. U Kuči se dozvídám, že i druhá parta měla úspěšný den, ale to už je jiný příběh…