Speleohistorický klub Brno

Minulý týden v září jsme se vydali po dvou letech opět do Francie. Účastnil se Standa a tři lidé mimo skupinu. Tentokráte byla příprava před cestou velmi intenzivní, procházeli jsme desítky objektů, které navštívit a táhli jsme velmi dlouhý seznam souřadnic od Německa až po sever Paříže. Nočním přejezdem jsme se dostali na hranici Německo-Francie do bývalého Sárska. Zde se nachází obrovské množství dolů na uhlí a také velmi rozsáhlý podzemní systém budovaný za nacistů Němci hned kousek ve Francii. Zde jsme přespali na seníku (lepší spaní jsem ještě nezažil). V noci a následující tři dny lilo jak z konve, ale to nás neodradilo od průzkumu blízkého podzemí. Ráno jsme zalezli do vchodu obřího systému. Mapu jsme neměli a tak jsme bloudili chodbami dle vlastního uvážení. Podzemní prostory měly zajímavý pach: nebezpečný a každou chvíli jsem očekával, že se nebude moct dat dýchat, často se v nich nacházely automobily velmi starého data, jakoby z naší První republiky. Cestou zpět ze systému jsme se dostali do podivných odboček a vylezli o kus dál. Nevím co si o tomto podzemí myslet, občas zde bylo i vyšší patro, bokem snad i nějaké odvodnění. Podivné.
[Pokračování →]

Já vím, že zápis z této pracovní akce už tu je, ale velmi stručný! Teď máte možnost dozvědět se více o celém víkendu…

Pracovní víkend na ZUBu začal už v pátek večer, kdy se do díry vydala banda chlapů ve složení: Lazar, Erik, Kuča, Staňa a Béďa (6-11). Vytěžili velkou fúru kameniva z Vyve a nakonec pustili k dílu kamenobijce Béďu (naštěstí nám Golémek nespolknul kladívko z kindrvajíčka, takže měl čím dělat 😀 ). Po té se odebrali na pánskou jízdu na základnu, ale bez Kuči.

[Pokračování →]

V pátek 18.8. jsme vyrazili na boudu hezky ekologicky – jedním autem. V pěti lidech (já, Kuba, Béďa, Silva, Péťa) to úplně pohodlné nebylo, ale ten kusek jsme to vydrželi. Páteční večer proběhl v tradičním jižanském duchu obohacený o přítomnost štěnátka z Plzně 🙂

V sobotu jsme dle plánu vyrazili do Ochozské. Horním vchodem a hurá po laně do Pětadvacítky. Po tomto super zážitku jsme si prošli jeskyni Labyrintem k hlavní vchodu. Utahaní jsme se vydali Pod Hádek na obžerstvení. Ale tím naše sobotní jeskyňaření ještě nekončilo. Silvu s Péťou jsem vzala na exkurzi do Ponoru. Bez mrknutí oka prolítli Cestou vyvolených, pouze Péťa tam málem nechal montérky – utržený knoflíček dokáže být v plazivce zákeřný 😀

[Pokračování →]

V pátek 4.srpna jsem měla nachystaný přímo u fabriky odvoz v podobě červeného auta s netopýrem vzadu. Směr byl jasný – KRAS ! Tentokrát ne do našeho, ale vyrazili jsme s Béďou na Strážov. Po necelých 2 hodinách jízdy, stádu srnek, jednom obřím jelenovi a kruháči, který jsme podle navigace měli projet rovně jsme byli na místě. Objevila se před námi nádherná základna v bezprostřední blízkosti propasti Kortmanka. Oheň už plápolal a u něj nás čekala společnost 5 jeskyňářů. Tak jsme zapálili karby, vytáhli rum a užili si pěkný večer pod hvězdami mezi lesy. Po pokročilé hodince (nebo hladince??) jsme se odebrali spát a rovnou třemi směry. Pro dnešní večer se v ložnice přeměnili základna, seník aj samotná loučka, kde jsme si s Béďou ustlali na celtě.

[Pokračování →]

Výživná sobotní akce, při které se na ZUBu máklo jak ve Vyve (Kuča byl v díře jako první), tak v pokračování Nohsledů, kde se zahlubujeme. Vytáhlo se nějakých 8-9 rund a ty poslední plněné na čelbě Béďou byly tak vysilující, že rumpálem nahoře museli točit dva úplně vyfluslí jedinci.

Účastníci: Kuča, Dave Duna, Dave Luv, Bob, Zuzu, Staňa, Béďa (6-11) plus Skirit (6-12) a Kučův známý nahoře u vrátku.

Spustit prezentaci