Speleohistorický klub Brno

Už dlouho mi vrtalo hlavou, kam vlastně vedla Trucchodba. Jasně, plazivka nejspíš ústila do Nohsledů, anebo končila někde těsně před tím, v místech kde se lomí do leva a kde jsou uvolněné bloky a zanesené trativody do hloubky. Podle stropního korýtka do Nohsledů pravděpodobně vedlo i to, čemu jsme doposud říkávali čelba Trucchodby, komín. Ale kam komín vede dál? Už před delší dobou jsme tam přestali kopat, protože pokračování Nohsledů nás lákalo víc. Jen někdy jsem si tam zalezl, podumal. A jednou dokonce i trochu zakopal (no prostě zase takový truc v Trucchodbě 😉 ). Kam to vede? Nedal by se tudy kratší cestou tahat materiál…? Že to komunikuje s povrhem je jasné podle prorostlých kořínků. Že to není malá díra bylo jasné, když se tam našly velké křemenné valouny. Jeden dokonce jak hlava. Ten musel přijít s opravdu velkou vodou. Dál v Nohsledech jsme nikdy takové příměsi nevykopali. Ale dělat otvírku dalšího vchodu je nesmysl. (Myslel jsem si, že jsme horizontálně až za depónií kamení.) Pak ale přišlo mapování a komín vyšel relativně blízko ke skružím. To byl tenkrát tem podnět, proč jsem tam zkusil kopat. Je to ale dřina a člověk se pořád bojí, že se mu něco vysype na hlavu. A tak jsem toho nechal. A hlavně, kdo ví jak přesná je Štěpánova mapa? Vím, že dělal, co mohl, ale jistota to není. (Když si vzpomenu jak jsme kdysi měřili přes Chobot a přemýšleli, že se Trucchodbou dostaneme do Jižní…) Jenže semínko, že by to mohlo jít tahat z Nohsledů až na povrch, bylo zaseto a znělo příliš lákavě. (Obzvlášť teď, když vidíme kolik sedimentů je za Noshledy uloženo.) Jak se ale přesvědčit, že je mapa přesná, že má cenu riskovat nějakou tu bouli na hlavě? Řešení těchto otázek jsme si naplánovali na neděli 10.9.2017 od dvou hodin odpoledne.
[Pokračování →]

Minulý týden v září jsme se vydali po dvou letech opět do Francie. Účastnil se Standa a tři lidé mimo skupinu. Tentokráte byla příprava před cestou velmi intenzivní, procházeli jsme desítky objektů, které navštívit a táhli jsme velmi dlouhý seznam souřadnic od Německa až po sever Paříže. Nočním přejezdem jsme se dostali na hranici Německo-Francie do bývalého Sárska. Zde se nachází obrovské množství dolů na uhlí a také velmi rozsáhlý podzemní systém budovaný za nacistů Němci hned kousek ve Francii. Zde jsme přespali na seníku (lepší spaní jsem ještě nezažil). V noci a následující tři dny lilo jak z konve, ale to nás neodradilo od průzkumu blízkého podzemí. Ráno jsme zalezli do vchodu obřího systému. Mapu jsme neměli a tak jsme bloudili chodbami dle vlastního uvážení. Podzemní prostory měly zajímavý pach: nebezpečný a každou chvíli jsem očekával, že se nebude moct dat dýchat, často se v nich nacházely automobily velmi starého data, jakoby z naší První republiky. Cestou zpět ze systému jsme se dostali do podivných odboček a vylezli o kus dál. Nevím co si o tomto podzemí myslet, občas zde bylo i vyšší patro, bokem snad i nějaké odvodnění. Podivné.
[Pokračování →]

Já vím, že zápis z této pracovní akce už tu je, ale velmi stručný! Teď máte možnost dozvědět se více o celém víkendu…

Pracovní víkend na ZUBu začal už v pátek večer, kdy se do díry vydala banda chlapů ve složení: Lazar, Erik, Kuča, Staňa a Béďa (6-11). Vytěžili velkou fúru kameniva z Vyve a nakonec pustili k dílu kamenobijce Béďu (naštěstí nám Golémek nespolknul kladívko z kindrvajíčka, takže měl čím dělat 😀 ). Po té se odebrali na pánskou jízdu na základnu, ale bez Kuči.

[Pokračování →]

V pátek 18.8. jsme vyrazili na boudu hezky ekologicky – jedním autem. V pěti lidech (já, Kuba, Béďa, Silva, Péťa) to úplně pohodlné nebylo, ale ten kusek jsme to vydrželi. Páteční večer proběhl v tradičním jižanském duchu obohacený o přítomnost štěnátka z Plzně 🙂

V sobotu jsme dle plánu vyrazili do Ochozské. Horním vchodem a hurá po laně do Pětadvacítky. Po tomto super zážitku jsme si prošli jeskyni Labyrintem k hlavní vchodu. Utahaní jsme se vydali Pod Hádek na obžerstvení. Ale tím naše sobotní jeskyňaření ještě nekončilo. Silvu s Péťou jsem vzala na exkurzi do Ponoru. Bez mrknutí oka prolítli Cestou vyvolených, pouze Péťa tam málem nechal montérky – utržený knoflíček dokáže být v plazivce zákeřný 😀

[Pokračování →]

V pátek 4.srpna jsem měla nachystaný přímo u fabriky odvoz v podobě červeného auta s netopýrem vzadu. Směr byl jasný – KRAS ! Tentokrát ne do našeho, ale vyrazili jsme s Béďou na Strážov. Po necelých 2 hodinách jízdy, stádu srnek, jednom obřím jelenovi a kruháči, který jsme podle navigace měli projet rovně jsme byli na místě. Objevila se před námi nádherná základna v bezprostřední blízkosti propasti Kortmanka. Oheň už plápolal a u něj nás čekala společnost 5 jeskyňářů. Tak jsme zapálili karby, vytáhli rum a užili si pěkný večer pod hvězdami mezi lesy. Po pokročilé hodince (nebo hladince??) jsme se odebrali spát a rovnou třemi směry. Pro dnešní večer se v ložnice přeměnili základna, seník aj samotná loučka, kde jsme si s Béďou ustlali na celtě.

[Pokračování →]