Speleohistorický klub Brno

V nadpisu vás trošku klamu, je to celý termín akce, ale já osobně jsem se mohla účastnit až od neděle. V loňském roce jsem se do Tisovce nedostala a mohla jsem pouze slintat nad články od Luboše a od Dagmaráků o tom, jak opět vyhlásili několikrát válku zdejšímu sedimentu a nakonec opět války vyhráli.

V neděli dopoledne jsem měla v Brně sraz s Čendou a vyrážíme na nekrátkou cestu do Tisovce. Po příjezdu jsme rovnou zaparkovali v Hlbokém járku a vyrazili k jeskyním. Ano, množné číslo je na místě, v loňském roce zde moraváci otevřeli a měli objevy hned na dvou lokalitách, které jsou kúsek od sebe. Bádací četu ve složení Dušan, Bohoušek a Matouš s Arankou jsme našli u jeskyně Pasca. Tato jeskyně má docela nenápadný portálek na to co ukrývá. Pár metrů za vstupem se chodbička rozděluje, doleva k asi 6m propástce a vpravo jsme slyšeli funějícího Bohouše, ale též zvuky kopání, takže tam žádné nemravnosti neprováděl. Zaujali jsme místo na povrchu a Matúš s Ary zalezli do propástky poškádlit jednu z chodbiček na jejím dně. Po pár hodinách kopání jsme to zabalili. Bohouš vylezl se slovy, že to místo kde kopal by nazval Dómek BEZNADĚJE, že to tam nijak růžově nevidí. Ale rozhodli jsme se, že mu nebudeme věřit a naději si ještě vzít nenecháme. Ale pro dnešek jsme se přesunuli do Tisovce, stavili jsme se pozdravit Paťku a Semišáka, nadlábli se pizzou a vyrazili na základnu na Suchých dolech, kde na nás čekal Čenda, neb původní plán byl pouze vyzvednout nákup u Paťky, tak se rozhodl jet hned nahoru. Naštěstí nás ani slovně ani pohledy nevraždil, naopak byl rozdělaný oheň, tak jsme ještě chvíli poseděli, něco si opekli a odebrali se na kutě. [Pokračování →]

I přes probíhající Speleofórum jsme se minulou sobotu sešli v sestavě Bob, Míša a Duna na další výživné miniakci.
Novinkou byl v rámci miniakce útok na Zub na třech frontách. Zatímco Míša útočil na čelbě Trucchodby a já na pokračování v odbočce pod Východní propastí, Bob zprovoznil původní lanovku nad Vyve a vylepšoval dráhu ve Východní propasti. Během chvilky se pak ocitl obsah první rundy na světle božím.
Při dalším kole jsme zůstali pod zemí jen dva. Bob dočišťoval prostor pod Východní a já obkopával jednoho mazlika na čelbě Trucchodby. Během druhé rundy se nám s Bobem podařilo nezávisle na sobě nedobrovolně vyzkoušet i naši skluzavku ve Východní s měkkým přistáním v načechraném sedimentu v lódnách. [Pokračování →]

Neb kromě skupinové pracovní akce byla na víkend naplánovaná aj moje oslava narozenin už v pátek 13.4. jsme naplnili kapacitu boudy do plna. Cíl byl jasný, nepřehnat to a v sobotu temu v díře dát co proto. Což se nám podařilo dodržet jen z půlky. Po dlouhé době se sešla skoro celá skupina včetně Dejva s kytárkou a dalších návštěvníků mezi které patřili i 3B ze Slovenska = Boris s borovičkou Borec 😀 Prostě se sešla super parta, uděl se oheň, opékali se špekáčky, zabékali jsme si naše oblíbené písničky, takže se těžko odcházelo spát. Páteční večer bych shrnula do jedné věty: Přátelsky jsme popili (někteří) do půl6 do rána. 🙂 [Pokračování →]

Pátek

V pátek jsme dojeli na boudu až odpoledne. Trochu pouklízeli a odbourali Najdin strach z jeskyně Ve skalce. Říkala, že se jí ta díra nelíbí, tak jsem jí ukázala jaká je to zábavná prolézačka. Vcelku odvážně jsem do ní nalezla aj s rozkouřenou cigaretou, což jsem až pozdě naznala, že nebyl úplně nejlepší nápad, ale aj tak jsem to zvládla 😀 Později odpoledne jsme se vydali na procházku ke Kulišárně. Po počátečních nesnázích jsme ji nakonec našli. Já osobně jsem u ní byla poprvé a tak jsem neodolala a i tuto jeskyni jsem si prolezla 🙂 [Pokračování →]

V sobotu 17.3. jsem při příchodu k díře asi v půlce cesty potkala odcházejícího Čendu. My jsme mu sice z boudy psali, že to na desátou nestíháme, ale už si nezjistil, že kromě nás nikdo jiný dorazit nemá a i přes naše varování vyrazil na ZUB na desátou. Naštěstí se mi podařilo ho přemluvit, že akce bude a vyrazili jsme k díře. A započala pracovka. Já s Čendou v díře a na povrchu řádil Zuzanáč s Kač a Najdou. Lódničky létali jedna za druhou – dorovnávací práce z poslední akce dopadli velmi dobře a v díře je potřeba minimálně o jednoho člověka míň (myslím, že aj o dva, ale to jsme nezkoušeli). Protože na dně Východní bylo předchystáno na co posledně už nebyla síla, těžilo se opravdu ve svižném tempu. Narazili jsme aj na dva mazlíky, po jejich obhlédnutí a připomenutí si jak mě Bob učil navazovat podobné mazlíčky jsem naznala, že to zvládnu a taky že jo!! Šli ven a nikemu se nic nestalo – díky za školení Bobe 😉  [Pokračování →]