Speleohistorický klub Brno

Upozornění úvodem: Tento článek byl napsán v souladu s nařízením evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů (dále jen GDPR).

Z důvodu ochrany těchto osob zde nemohou být zmiňovány jejich jakékoliv jmenné údaje, ani údaje časové a místně příslušné, které by mohly být zneužity k určení lokalizace těchto osob v daném časovém období.

V jednom blíže nespecifikovaném srpnovém víkendu se autor tohoto článku – známý pod kódovým označením Duna – sešel na jedné z krasových plošin jihomoravského kraje s královnou blíže nejmenované části Moravského krasu. [Pokračování →]

V sobotu 23.6. jsme měli s Dejvem sraz na Staré osadě, kde jsme se nalodili do 202. Od ostatních cestujících jsme se vyznačovali především tím, že jako jediní jsme věděli jak správně postavit baťohy aby ve všech zatáčkách zůstaly na místě a nemuseli jsme je neustále narovnávat – už asi máme nějaké zkušenosti 🙂 Po příchodu na ZUB jsme se ještě nasnídali a pak hurá do díry.

Neb na akci nikdo jiný kromě nás nedorazil, rozhodli jsme se trochu poškládit stěny ve Východní. Dělá se tam lépe v malém počtu lidí – asi je pochopitelné, že se blbě dělá když vám lódny létaj na hlavu, takže jsme využili situace. Zaměřili jsme se především na stěnu hned naproti slezu, ve které je spousta volných bloků. Nicméně jsou větší než jsem si myslela, takže jsem sundala jen jeden větší a ty ještě vetší tam stále drží. Překvapením bylo když na mě uprostřed stěny vypadl malý valounek místy zabarvený do černa. Čekala bych ho více ve stěně podél liťáku než zde, ale o to víc mě teď láká vyčištit celou Východní, myslím, že to co se tam odhalí bude ještě zajímavé. [Pokračování →]

Někdy na jaře jsme s Erikem šli omrknout podle mapy jedny štoly pod Hungerburgem na úpatí Nordkette v Innsbrucku, Tyrolsko. Jedná se o štoly vyražené v roce 1910 na popud berlínského geografa Lepsiuse. Štoly mají být zajímavé po geologické stránce, neboť jsou raženy v ledovcové moréně s mnoha vrstvami sedimentace. S Erikem jsme našli jeden portál vedoucí neznámo kam a na cestu zřícenou skalní stěnu. Hned o několik týdnů později jsem se na místo vypravil opět s vybavením. Bohužel hlavní štola s portálem po cca 15 m končí čelbou a druhá štola, z níž teče voda je bytelně zadělaná. Zajímavá návštěva pralesa s pozoruhodnými skalními útvary hned v centru Innsbrucku.

Spustit prezentaci

Naše další miniakce začala v sobotu dost neobvykle – ve fakultní nemocnici Brno Bohunice, kam se mi podařilo s Dave Luvem zkušeně proklouznout mimo návštěvní dobu k Bobovi, který si tu líže rány po nedávném kamikaze sešupu padákem. Tímto přeju Bobovi jménem SHKB brzké uzdravení!
K ZUBu jsme dojeli až o půl druhé, kde nás přivítal doutníkový odér Dejva a jižanské královny Zůzy.
Vlastní akci jsem zahájil exkurzí, kterou jsem udělal našemu již bývalému členu Dave Luvovi. V díře už půl roku nebyl a nutno podotknout, že jí skoro nepoznal. Tak velké postupy jsme za tu dobu udělali! Daveův jednorázák se tak mohl poprvé důvěrně otřít o nově vykopanou Východní propast, kterou teď používáme jako hlavní cestu k čelbě. Po vyhodnocení stavu se k nám přidala i Zůza a s Dejvem u vrátku jsme začali vytahovat naplněné lódny pod propastí. [Pokračování →]

V pátek jsme dali sraz Pod Hádkem a pak se přesunuli na boudu ve složení já, Dejv, Luboš a Šlimec. Tento večer byl trošku komornější. Ale i tak jsme přátelsky popili, zabékali si a povídali si až do prvních slunečních paprsků. Vstávání v sobotu bylo trošku náročnější, ale zvládli jsme to, počkali jsme ještě na Péťu s Luckou a vyrazili k Zubu. Cestou se nám ztratil Luboš, ale byli jsme v klidu, posledně udělal to samé a u díry byl dřív, jak my – jenže tentokrát byl střízlivý a tak k díře dorazil o čtvrt hodiny později, ze směru, že nikdo nepochopil, jak se tam dostal a ještě se slovy, že párkrát cestou aj běžel 😀 hold i orientační smysl potřebuje nějaké podpůrné kapaliny. [Pokračování →]