Speleohistorický klub Brno

jeskyně Plošiny Skalka, historické podzemí

Speleohistorický klub Brno header image 2

Třetí DOD na ZUBu a dva dny kopání

Neděle, 28.10.2018 - 18:43 · 0 Komentářů

Zápis od Standy:

Jak už název napovídá, letos se konal již v pořadí třetí Den otevřených skruží na ZUBu s exkurzí po plošině Skalka. Akce byla inzerována na našem webu a poté i odkazy na mnoha různých skupinách na facebooku. A tak jsme se sešli již v pátek na boudě, abychom se aklimatizovali na zítřejší den. Večer probíhal v zajetých kolejích, bylo v celku teplo a tak jsme udělali venku oheň a opékali špekáčky. I ta kytara se vytáhla, i když jenom na chvíli. V očekávání zítřejší akce se stala pozoruhodná věc a všichni zúčastnění (Standa, Kuča, Dejv, Zuzu, Erik, Lazar a hosté Tomáš a Honza) šli spát ještě za tmy úplně zaráz, čehož výsledkem bylo úplně čerstvé mužstvo nastoupené ráno zavčasu na odvoz k ZUBu.

Ráno před 10 hodinou jsme již cestou dávali šipky k jeskyni a hned po otevření ZUBu dorazila první skupinka – tři lidé z Rousínova. První skupinu jsem si vzal na prohlídku já. Jako úskalí se ukázalo hned po skruží přelezení s žebříku na druhý, ale nakonec to všichni zvládli. Kromě Jožova dómku a spojení Severní-Jižní propast si účastníci prolezli vše a myslím, že byli spokojeni. Následně docházely další skupiny po 2-3 lidech, které prováděla Zuzu. Někteří měli to štěstí, že se podívali i do Jožova dómku. Celkem jsme jeskyní provedli a proplazili 10 lidí, přičemž ještě další počty se došly jen podívat povrchově. Ti dostali alespoň výklad o plošině Skalka a činnosti CHKO Moravský kras. My ostatní jsme pomale rozjeli těžbu z čelby chodby z dómku Nohsledů. Lazar krájel čelbu, já posouval vaničky a Dejv cvakal lódny. Na povrchu vydatně pomáhal Saigon, Tinka a Tomáš. Odtěžili jsme jednu rundu lóden a museli jsme na vzduch – vzduch na čelbě byl příšerný a všechny nás pořádně bolela hlava. Nicméně jsme to nechtěli vzdát a tak se přemlouváme ještě na druhou rundu a zase lezeme dolů a vytáhneme další rundu, když musíme zase nahoru kvůli hroznému vzduchu. Mezitím doráží Kuča na odpolední šichtu z burzy dílů na veterány a skupina Kuča, Zuzu, Dejv dole kopou v pořadí již třetí rundu. To už Standa, Lazar a Tomáš jedou na Hádek na klobásu.

 

A jak víkend hodnotí Zuzu:

 

V pátek večer jsme se ocitli skoro v pohádce. Na naší základně ukryté v lesích, mimo civilizaci, se sešla královna a sedm jeskyňářů. Nicméně pokračování už tolik pohádkové není. Pouze jsme přátelsky poseděli u ohňa cca do dvou do rána. Tak dlouho jsem já nevydržela, což mělo za následek, že jsem ráno těm sedmi trpasl.. ehm.. těm sedmi spáčům uvařila kafe, navařila čaj do termosky k jeskyni a vyrazilo se. Skoro u ZUBu jsme zjistili, že je Kač hlava děravá a tak vyrážíme pro velký úspěch ještě jednou na boudu a pak už konečně přicházíme k díře, zrovna ve chvíli kdy Standa vyléza s první skupinkou exkurzantů.

No a pak už mi začal kolotoč. Provedla jsem celkem tři skupinky návštěvníků, časově jsme se pohybovali cca kolem hodiny na prohlídku. Čtyři ze sedmi lidí co jsem prováděla měli dokonce dost chuti a odvahy navštívit aj Jožůf dómek, místo které neviděli ani všichni naši členové, právě z důvodu jeho přístupnosti – takže klobouk dolů. Ovšem nejvíce smekám před párem co jsem prováděla jako poslední – lezli jsme Východní dolů, obhlídka čelby + krtkovky, přes Severní do centrálu, Jižní, Jožůf dómek a přes Jižní zpět na povrch (= můj oblíbený prohlídkový okruh) a včetně zastávek na výklad jsme to dali za 40min !!! Což bych řekla, že je naprostý rekord ze všech DOD co jsme zatím měli a opravdu si zasloužili nejen mé uznání 😉

Po této exkurzi už další návštěvníci nepřišli, pracanti začali mít chutě jít Pod Hádek a ne kopat, ale prej na povrchu, že ještě chvíli vydrží. Měla jsem teho už docela dost, ale nakonec jsem se ještě přemluvila a lezu dolů kopat. Jdu na čelbu, směr co kopali Lazar se Staňou mi přijde naprosto zbytečný a slepý, dívám se po něčem jiném co by mohlo být to „pravé“, ale nic nevidím. Přemýšlím, jestli nejít radši do Krtčí nory než se plácat tady, ale zjevil se za mnu Kůča a že prej by to zkusil prohrábnout tady (ukazuje kousek vpravo pod komínek), krčím rameny, ani tohle mi nepřijde jako to pravé ořechové, ale tak zkusit to můžem. Nakopu několik lóden a najednou slyším jen řev ze spod Východní a žádnou odezvu, že by třeba lódna jela nahoru a prázdná se vracela – prostě žádné takové zvuky. Ptám se Kůči, který měl roli spojky čelba-Východní, co se děje, tak prej to nějak nefunguje. Dokopu ostatní lódny co máme prázdné a jdu to nahoru popohnat, nejde mi do hlavy jakto že se nic neděje když jich tam má být 5. Cestou po žebříku si chystám naštvaný tón, co to jako má být, ale když vylezu zjistím, že je tam jen Tinka se Saigonem a zbytek už vzal roha, ani na nás nezařvali do díry AHOOJ. No co už, tak pomáhám dotahat poslední rundu, celkem za sobotu byli cca tři a balíme to. Na boudu se nakonec pěšky přesouvám já, Tinka a Saigon.

Na základnu dorážíme hladoví a přemýšlíme o něčem teplém do žaloudku. Tomáš nám tam ráno nechal balení špekáčků ať to sníme a každý máme konzervu fazolí, takže večeře je jasná 🙂 Kolem desáté za námi dorazí ještě Pavel-Krteček, chvíli ještě přátelsky popíjíme, ale balíme se do spacáků relativně brzy. Nedělní vstávání je trošku náročnější, nechce se nám a jsme rozlámaní po sobotě, ale nakonec se nějakým způsobem zvládáme vykopat ze základny a vyrazit k ZUBu. Současně s naším příchodem vyléza Péťa ze skruže, že už stihl nakopat několik lódem, tak rozjíždíme pracovku. Prvně to vypadá, že budu napovrchu já se Saigonem, ale Tinka to dole nedává, kvůli průduškám, tak nakonec beru overal a mizim dolů. Péťa s Pavlem se střídají v roli kopáče a spojovače co mi nosí lódny před Nohsledy. Dáváme si jednu pauzu na jídlo a kafe a pokračujem. Akci končíme na počtu 50ti lóden, momentální směr Krtčí nory je na sever, rozšířila se skoro na metr a o několik čísel se zvedl strop. Stále vyplněná v celém profilu a stále stejně sexy 😉 Nenašli jsme měřidlo, ale víme že momentální délka chodby je na jednu Zuzu, jednoho Krtečka a Péťovu ruku – takže necelé 4m 🙂

Díky všem co se během víkendu objevili a přiložili ruku k dílu. Opět se udělal kus práce. A díky patří i všem návštěvníkům co přišli na Den otevřených dvěří, je fajn vidět když má někdo zájem si prohlédnout i lokalitu menších rozměrů a dozvědět se více o naší činnosti. A díky patří i Správě CHKO a městu Šlapanice – bez jejich podpory by se akce nekonala.

 

ÚČAST
Za SHKB
Staňa, Lazar, Erik, Kůča, Dejv, Saigon, Kač, Zuzu

Bezpartijní
Tinka, Tomáš, Honza, Petr, Pavel

 

Tags: Exkurze · Zprávy z akcí

0 komentářů ↓

  • Zatím zde nejsou žádné komentáře

Napiš komentář!

*