Speleohistorický klub Brno

První srpnová akce připadla na víkend 9. – 11.8. Po příchodu na boudu koukám, že strom nad střechou ztratil jednu ze svých větví. Došlo k tomu asi během některé ze srpnových bouřek. Dalším překvapením bylo, že na boudu nikdo nevzal rum, a to jsem si tolik chtěl dát cucíka.

Kuča nejprve s hostem Petrem prolezl Ponor a pak už jsme celá sestava vyrazlili na ZUB. K bádání se připravili Standa, Kuča, Marťas, Lukin, Dejv a Zuzka, později došel i Radegast. Já tentokrát zůstal na povrchu a společnost mi dělala spousta vos.

Hmyz však nebyl naším jediným společníkem. Do skruže najednou skočil plšík a obratně přeskakoval mezi žebříky ve vstupní části ZUBu. Nahoru se vydal, až když se z díry ozval šramot vylézajícího jeskyňáře. Skotačení plšíka jsem stihl vyfotit, ale úplný závěr, kdy plšík skočil na Standu a předal mu něco ze svých blech, už jsem nezachytil 🙂 Posledním zvířetem, které nás dnes poctilo návštěvou, byl lev jeskynní. Vyskočil z díry a za chvíli bylo z dálky slyšet jeho řev – až jsem se bál, aby nespadl do blízkého lomu.

V jeskyni jsme v chodbičce vespod Severní propasti postoupili o 40 cm, směr se stáčí zpět vpravo. Byla nainstalována hadice, která přivádí vzduch od pukliny s průvanem. Na dně jsme v dalším z trativůdků postoupili o 1,5 m.

Spustit prezentaci

Na sobotu 13.7. jsme svolali jednodenní akci na ZUB. Ovšem ještě několik dní před termínem to vypadalo, že budeme max. 4, což není pro těžbu v Severní propasti nic moc. Napsal jsem tedy o pracovce i na svůj turistický web a doufal, že nějaký turista dírolezec zatouží po rochnění v blátíčku a přihlásí se.

Nic takového se však nestalo, na boudě se nás i tak ale sešlo 9. Kromě tradičního základu (Kuča, Standa, Dave Luv, Erik, Lukin, Bob) přišli i 2 Martinové od Standy a Lukinův kámoš.

Na ZUB jsem s Bobem vyrazil jako předvoj a začali připravovat díru, když k nám došel typicky zarostlý chlap, tudíž nebylo pochyb o tom, že je to jeskyňář. Pak mi to došlo – to je přece ten, jehož web nereprezentuje názory ČSS, ani názory jedlíků čokolády… Franci. Takže moje pozvánka na akci přece jen měla nějaký efekt 🙂

[Pokračování →]

Už v pátek jsme se sešli v bohatém zastoupení a jelikož byla k dispozici vrtačka půjčená ze Speleologického klubu, vzali jsme ji s Kučou na rozšíření pukliny do Ponoru. Na konci ovšem bylo po vydatných deštích jezero, které jsme udatně přeplavali, nicméně rozšiřování prostory nebylo kvůli vysoké hladině vody možné.

V sobotu jsme se proto přesunuli na Zub, kde došlo konečně k úpravě poničené skruže. Mezitím se rozeběhla těžební akce ze dna Severní propasti a z centrálu. Na dně se těžilo především v horizontální chodbičce, kde šel sediment krásně kopat. Chodbička se momentálně stáčí směrem k Jižní propasti, což je dobré. Po vytěžení hromady kýblů došlo i na rozšiřování ve dně Severní propasti. Díky vytěžení sedimentů ze středu Severní propasti se stala ještě prudší než dříve a byly započaty práce vedoucí k ukotvení žebříku pro lepší lezení. Večer pak zbytek skupiny beze mě šel na pívo na Hádek.

Neděla byla již tradičně věnována exkurzi, která vedla k ZO 6-08 Dagmar, kde náš již čekal Matouš. Došlo na pracovní akci v Dagmaře, většina skupiny se přesunula k dómu Nádob, kde se vytvořily dvě pracoviště a ve vaničkách se transportoval sediment do dómu. Po práci nás Matouš provedl jeskyní a propastmi. Někteří odvážlivci si za zvuků odírání overalů o stěnu prolezli aj propast Desítku. V podveřer po úklidu srubu jsme pak vyrazili do svých domovských hospůdek (tuto větu si zapůjčuju od Hadaře 🙂 )

Účastníci akce: Standa, Kuča, Joža (sporadicky), Erik, Dejv+slečna, Dave Luv, Bob, Tomáš, Winsik, Lukáš S., Zuzanáč

Spustit prezentaci

První červnovou neděli jsem si udělal výšlap do Netopýrky s kolegou programátorem. Údolí Říčky bylo rozblácené a z Ochozské jeskyně se valila spousta vody vchodem. Přejít přes povrchový tok Říčky k jeskyni se nám povedlo až na mostě na modré značce vedoucí na Ochoz – kolega neměl holínky.

V jeskyni bylo výrazně více vody než při mé loňské návštěvě – z krátké plazivky na konci 2. dómu se stal polosifonek, který jsme neměli čím vyšplouchat.

Prošli jsme spodním patrem a za pomoci krátkého lana zdolali vertikálu. Vyzkoušel jsem si vázání uzlů – jako pomoc pro sestup i výstup jsem používal motýlky. Holt jsme oba nesportovci, takže volným lezením snad někdy v budoucnu ;o).  V koncové síňce nebyla kupodivu nijak vysoká hladina podzemního toku, odhadem 15 cm.