Speleohistorický klub Brno

Dostal jsem pozvání od jeskyňářu ze Slovenského krasu skupiny Badizer, ať přijedu s rodinou navštívit již zmíněnou jeskyni. Je to prohlídka na 6 hodin, proto jsou v polovině prohlídky udělány lavičky a stoly na sednutí, aby se mohl znavený turista občerstvit. První část exkurze je normální prohlídková trasa pro běžného turistu, druhá je pak už jen pro náročnější. Zmizí betonové chodníky, zábradlí a hlavně elektrické osvětlení. Třetí úsek se člověk dostane opět na turistickou trasu ze zábradlím, vybetonovanými chodníky a elektrickým osvětlením.

Marťas

Spustit prezentaci

Ve středu 29.4 navečer jsme navštívili jeskyni č.4 na Stránské skále. Hned prvním oříškem se ukázalo odemknutí zámků, sic byly pěkně zarezlé. Naštěstí dojel Kuča a udělal servis, a tak jsme si mohli prolézt celou jeskyni až k jezírkům a zadnímu komínu s neznámým pokračováním. Cestou nahoru jsme sbírali odpadky do pytlů a jsouc na laně si je posílali až na povrch. Vytáhli jsme už i letitého jezevčíka (rádio), který zde byl už pěkně dlouho. Děkujeme správě CHKO za půjčení klíčů.

Spustit prezentaci

A první do něj sestoupil Kuča, který je i autor obou názvů. Vzápětí se do hlinitého dna nové prostory na ZUBu otiskly i stopy bílých holínek Dejva Duny. Kuča tak splnil slib, že první velký objev nazveme po Jožovi. Poznámka pro milovníky češtiny: Jožůf a ne Jožův – zřejmá to Kučova známka punku.

Píše Dave Duna:

Akci jsme zahájili na povrchu s Kučou symbolickým Kamikaze přípitkem kalíšku nejmenovaného holandského piva. Následoval rychlý sestup do hlubin Jižní propasti, kde mi Kuča ukázal speciální způsob průlezu do nedávno zpřístupněné horizontální chodbičky – po zádech, pak na bok, zalomení nohou, přísun do protisměru (centimetrová záležitost) – a pak jsme se ocitli v asi čtyřmetrové sestupné chodbě vedoucí do neznáma. Kuča zkoušel jako posledně házet kámen – ozval se známý temný zvuk. „Huntuntunt“ aneb něco jako „Tentononc“ – tak zhodnotil hloubku otvoru a řekl „Jdu na to“. Za chvíli zmizel v temné díře. Během pár vteřin se ozvaly radostné výkřiky „Máme objev!“. Sesunul jsem se hned za Kučou a vypadnul vedle něj. Zazubil se na mě, ukázal rukou před sebe a hlásí „Račte vstoupit!“. Svítili jsme na nedotčenou měsíční krajinu nového objevu – zatím největší prostory na ZUBu a radovali se jako kluci. Za chvíli nás doplnil host Aleš, a pak jsme spolu všichni vstoupili do nové prostory: Malý krok pro jeskyňáře, velký skok pro ZUB.

Spustit prezentaci

Pokračuje Dave Luv:

Jelikož Kuča přidal fotky, ale objevné zážitky zatím nesepsal, pokusím se volně reprodukovat další dění, jak mi jej chlapi vylíčili. K dómku se leze plazivkou o sklonu 45 stupňů, co do obtížnosti výrazně horší než Cesta vyvolených v Ponoru. Na jejím konci následuje kapsa, ze které se dvojmetrovou vertikálou propadne do objeveného Jožova dómku. Rozměrově je dómek zhruba dvakrát větší než Dómek nohsledů. Vespod dómku se nachází horizontální trativůdek neprůlezných rozměrů. Jeho dno je pokryto valounky a směrování je zhruba pod Severní propast. Na opačné straně je dómek uzavřen neprůlezným komínem.

[Pokračování →]

Předposlední dubnový víkend započal již páteční bádáním na ZUBu, kdy se Kučovi a Lukinovi podařilo protlačit se do odbočky vedoucí z generální pukliny vespod Jižní propasti. A spatřili další propast o hloubce 3-5 metrů, postupně se rozšiřující v horizontálním směru a dole ukončenou meandrem. Směrový odhad je pod Centrál / Trucchodbu. Ústí bude třeba upravit, aby se i neanorektičtí jeskyňáři mohli do této prostory podívat.

Sobota byla ve znamení úklidu krasu, kterého se účastnila téměř celá skupina a několik hostů. Správa CHKO nás vybavila jen 6 pytli, přičemž např. jen na úseku Ochoz – Hádek jsme jich vysbírali asi 15, takže jejich obsah končil v kontejnerech. Zrušena byla 2 feťácká doupata. Podobný osud potkal prastarou a již zčásti přírodou zahlazenou skládku nad silnicí, podle dobových obalů založenou v 80. letech. V lomu se podařilo zrušit další skládku a vysbírat spoustu rozsřílených plechovek – poté už nebylo do čeho sbírat, takže akce na tomto úseku skončila. Častým nálezem byly dámské boty (noha žádná) a Dejv si odnesl gumovou panenku (dětskou hračku, ne tu nafukovací ;).

Odpoledne bylo ve znamení narozeninové bečky (oslavenci Dejv a Zuzu). V noci bujaré veselí přešlo do trochy romantiky – to když se sňatková kancelář na Ponoru snažila poněkud nestandardními metodami domluvit rande jistému jeskyňáři a jeskyňářce ;).

Spustit prezentaci

V téměř letním počasí jsme v sobotu 11.4. obsadili Závrt u borovice. Tradiční trojici Bob, Dave Duna, Dave Luv doplnil v naší blátivé díře Míša a na povrchu Kuča, který se kromě speleoúkonů věnoval i svým dětem.

Kučovy děti a domeček pro skřítky

Tahali jsme první rundu lóden ze Severní propasti, leč povrch nestíhal – ono přece jen hlídat děti, opékat jabka, být u vrátku, čistit lódny, jezdit s kolečkem a navíc nesmět mluvit sprostě, to je moc i na takového jeskyňáře jako je Kuča. Takže jsme se s Míšou přesunuli na povrch a Kuča pookřál natolik, že vyřknul jedno sprosté slovo – to když líčil, jak vypadá dětská stolice po požití špenátu.

Bob tunil pracoviště nad Severní propastí a ve výsledku je dle jeho slov k převěšování lóden nyní třeba jen 20% námahy oproti předchozí verzi. Druhá runda lóden tak byla na povrchu výrazně rychleji – šlo o balvany postupně hromaděné v koncové síňce. I dnes se pokračovalo v těžbě svahu pod Dómkem nohsledů, aby mohla být brzy prodloužena těžební dráha.

Při pauze jsme si dali pokračování debaty o účelnosti bádání v různých částech jeskyně. Aby i Kuča mohl do díry vytáhnout s ostatními šutry z mezideponie v Jižní propasti, zůstal jsem na povrchu já a hlídal děti. Mohu potvrdit, že jde o náročný úkon, obzvláště, když u toho člověk i opéká šunku a při obsluze vrátku vyje jako vlk, protože si s dětmi hraje na zvířátka ;).