Speleohistorický klub Brno

Marťas navštívil podzemí Hallstattu, solný důl a kostnici na místním hřbitově s pomalovanými lebkami, které máme také ve znaku.

Spustit prezentaci

Standa zase ledovce Daunferner, Eisjochferner, Gaiskarferner, Fernauferner a Windachferner, které nyní nesou komerční název Stubai. U nejvyšší hory Tyrolska se 30 m pod ledovcem nachází vykutaná 200 m dlouhá „jeskyně“, jež má sloužit návštěvníkům. Při prohlídce jsou vidět různé vrstvy ledu (zimní a letní), či kameny, které ledovec s sebou nese.

Spustit prezentaci

Jediná srpnová akce SHKB počtem lidí spíše připomínala miniakci – Bob, Kuča, Zuzanáč, Katka, Zuzu, Dejv. Převážná většina se slezla už v pátek na boudě a chlapi obohatili komín o litinovou rouru se stříškou. Ještě zde bude třeba něco zdění.

V sobotu Bob na ZUBu nemusel ani dlouho čekat na Kučův příchod z boudy, takže na obskládání sloupku pro uchycení vrátku nebyl sám. V místě původního uhnilého kmenu tak je plošinka vyskládaná z kamení a dočasně využívaný strom na druhé straně od díry už nebude trpět.

Část osazenstva přepadla lenoza kramosa, leč po dokončení prací na povrchu se všichni vydali do díry a vrátek s novým uchycením byl odzkoušen k plné spokojenosti. Bob s Kučou vyvalili velký blok z čelby Trucchodby a všechny od minula plné lódny byly vytahány na povrch. Podobně v jižní větvi bylo vytěženo kamení ze zakládky na bývalém dně propasti.

Spustit prezentaci

Cože? Recenze odborné publikace na stránkách klubu jeskyňařících alkoholiků? Ale ne, do recenze má tento článek daleko. Jen jsem zrovna dočetl zajímavou knihu, která je jako dělaná pro začínající jeskyňáře. Má 160 stran, vydala ji Správa slovenských jaskýň v roce 2005 a formát je o něco větší než A4.

Knihu jsem dostal jako dárek od kamarádky po návštěvě Ochtinské aragonitové jeskyně. Koupila ji v prodejně suvenýrů za cenu 12 euro. Ač název evokuje styl „to zase budou vyjmenovávačky zákonů o ochraně přírody a k tomu velikánský fotky“, není tomu tak. Po zběžném prolistování jsem věděl, že ji poctivě přečtu. Zahlédl jsem totiž slova jako koroze, eroze, či proudění vzduchu v statické jeskyni, doplněná obrázky a bez přemíry latinských slov. Porozumět textu tak dokážou i čtenáři bez 2 titulů před jménem a jednoho za jménem.

[Pokračování →]

Víkend 24-26.7 byl již delší dobu rezervován pro bečku Poutníka. V pátek před akcí probíhal transport materiálu pro budoucí bádání k Zubu. Mezitím Kuča s Dunou šli do Jižní propasti porozbíjet pár kamenů ze zbývajícího závalu nad Jožofým dómkem. V ten samý čas na Novodvorském ponoru probíhala těžba tekutého bahna až na povrch. Skupina ze Zubu se poté vydala narazit nachlazenou bečku z Hádku na Ponor. Večer probíhal ve velmi veselé atmosféře, o čemž svědčí fotky na internetech. V sobotu ráno morálka skupiny byla na bodě mrazu a tak jsme s Dunou du(m/n)ali u Zubu, jestli máme jet dom. Naštěstí po chvíli došli všichni ostatní a a začalo se chystat nové uchycení vrátku. Mezitím Kuča chytl amok, ale naštěstí pobyt v Jižní propasti s taháním kamenů měl blahodárné účinky ne jen pro něj a pro ostatní, ale i pro další přesun materiálu, který teď čeká v mezizakládce v Jižní propasti. Příště snad již poputují do Centrálu a nahoru.  Navečer po pár pivech na Hádku se na Ponoru již začali sjíždět hosté a tak bylo třeba zachovat větší dekórum nežli v pátek, což se ne každému povedlo a jistí jedinci byli nuceni přespat na boudě až do pondělí.

Fotky: http://tszuzana.rajce.idnes.cz/Standova_becka./ a http://bidab.rajce.idnes.cz/parba_na_ponoru/

Sobota 27.6. přináší další zápis do historie Závrtu u borovice. K díře jsme se vydali ve složení Adam, Bob, Dave Duna, Dave Luv. Bob vyrobil prodlouženou lopatku, která měla posloužit k průzkumu komínu s klackem v Huntuntuntu. Adam plnil lódny na čelbě, já byl na dně Severní propasti, Bob spravoval schod nad Centrálem kvůli snažšímu průjezdu lóden a Duna se vydal do Huntuntuntu.

Když Duna dorazil pod komín s klackem, udělali jsme zvukovou zkoušku přes puklinu u začátku dráhy – Dunu jsem slyšel srozumitelně, ale ne moc hlasitě. Vyzkoušel jsem ještě zalézt na dno Severní propasti – a k mému překvapení jsem  odtud slyšel Dunu sice nezřetelně, ale výrazně hlasitěji. Řekl jsem mu, ať počká na místě a začal jsem těžit sediment ze dna Severní – z místa, kde se pod jeho vrstvou nachází puklina zakonzervovaná špuntem z trička (dříve zde byla zasunuta hadice). Po chvíli jsem se prohrabal a tričko odstranil – puklina byla stále čistá. Bez problémů jsme se s Dunou bavili a pak jsem zhasl světlo – a viděl Dunovo. Podobně viděl on svítit mě či světlo z foťáku.

Tímto jsme dokázali propojení Severní propasti s Huntuntuntem, byť v jiném místě, než jsme očekávali – jedna z větví Huntuntuntu tedy vede severozápadním směrem a možná tvoří 3. souběžnou úroveň pod spojnicemi Centrál – vrch Severní (horní patro) a spodek Severní – Trucchodba (střední patro). Objevená vertikála je mírně lomená – z obou stran lze dohlédnout odhadem 1,5 m daleko, takže výška dna Severní nad Huntuntuntem je zhruba 3 metry. Duna vytáhl z komínu klacek, o kterém je tak jasné, že se na své místo dostal v době objevu puklinky na dně Severní propasti a jejího sondování.

Pokračovali jsme těžbou z konce severní větve jeskyně a i zde nám štěstí přálo – objevila se volná svislá dutina v průřezu odhadem 40×20 cm, procházející mezi liťáky ve stropní úrovni koncové síňky. Vytahali jsme 3 rundy lóden a další materiál byl předtěžen. Nakousli jsme i otázku uchránění stromu, který nyní slouží k uchycení vrátku – Adam se nabídl se zajištěním vykopání díry pro zabetonování sloupku.

Během akce padaly různé názvy nově objeveného spojení severu s jihem – oblíbenou se stala zkratka Vyve. Bližší podrobnosti o jejím vzniku  se v análech neuvádějí ;). Je nyní třeba dávat pozor při vracení prázdných lóden do Severní propasti – vertikála je zakryta zbytkem starší lódny zatížené kamenem – ztrouchnivělé tričko jsme odtěžili.

Spustit prezentaci