V sobotu 10. května proběhla návštěva starodávného emisária u jezera Nemi, jejímž účelem bylo provedení velké skupiny amerických studentů podzemím emisária. Jelikož jsem byl jedním z mála schopným mluvit anglicky, byla mě spolu se členy Roma sotteranea svěřena odpovědnost za doprovázení studentů amerických univerzit, kteří si doprovod bohatě zaplatili. Spolu se Sergiem jsme si nejdříve zašli od místního muzea u jezera, kde se nacházejí ostatky římských lodí, které zde byly při jeho vypuštění před 2. světovou válkou nalezeny. Po ní zas byly němci značně poničeny a většina lodí jsou pouhé kopie.
Co že je to vlastně to emisárium? Tímto podivným názvem je pojmenována v angličtině i italštině podzemní chodba vybudovaná nejpozději v 6. stol. př.n.l. původními obyvateli Říma (ne etrusky, ti byli severněji), jejímž účelem bylo odvádět vodu z vulkanického jezera Lago di Nemi. Podobný tunel byl vybudován i u vedlejšího jezera Albano a v Ariccii. Jeho délka je cca 2 km a byl funkční ještě před 100 lety. Chodba má několik větvení, které obcházejí zkolabovavší části. Výška chodeb je někde i cca 4 m, jinde zase jen metr. Výška chodby se postupně s časem měnila, jak se snižovala hladina jezera. Původní vchod do podzemní chodby býval o 18 m výše než nyní a zasahoval do starodávného kláštera Diany na úpatí jezera.
Voda byla využívána na zavlažování okolních zemědělských ploch a dále byla napojena na akvadukt. Účelem nebylo pouze zavlažování, ale nutnost regulovat hladinu vody, protože i při odečtení spotřeby vody místními a odparu by se hladina zvyšovala stále o 150 l za sekundu a hrozily by záplavy po vylití vody z minikráteru sopky. Dnes však je již spotřeba vody místními tak vysoká, že se voda nestačí doplňovat a hladina jezera neustále klesá. Pokles je dán i nižší hladinou spodní vody, která spolu s dešťovou je jediným zdrojem vody do jezera.
Zajímavou a doposud stále nedořešenou otázku je postup ražení chodby. Chodba byla ražena z obou stran, ze strany od jezera šla práce rychleji, neboť se jednalo o sopečný prach tufo, ale ze strany druhé byl materiál mnohem tvrdší. Z toho důvodu se nepotkali přesně uprostřed. Jakým způsobem ale dokázali odhadnout při takové délce chodeb a terénu nad ní (stovky metrů skal), kde se nacházejí? Na obou začátcích chodeb je velké množství šachet, které měly určovat směr chodeb. Údajně dle Coloi a Castellani těch několik šachet stačilo pro přesné určení.
Zdroje literatury:
Caloi V, Castellani V.: Note on the ancient emisary of lake Nemi. 1991. 3 rd International Symposium on Underground Quarries 10-14 July 1991. Napoli.
Ghini G, Diosono F.: Il santuario di Diana a Nemi: recenti acquisizioni dai nuovi scavi. 2012. Rivista di antichità.
Bilde P.G.: The Roman villa by Lake Nemi: from nature to culture – between private and public. 2005. Proceedings of conference held at the Swedish Institute in Rome September 17-18, 2004.
komentářů: 2 ↓
1 Dave Luv // Neděle, 11.5.2014 // 17:54
Pěkný 🙂
Na tu neznalost brambor bych tipl spíš Amíky než Italy 😉
2 Standa // Neděle, 11.5.2014 // 18:33
Ti zas nepoznali hrušeň 😀