Ve středu 30. dubna jsem se zúčastnil poprvé setkání jiné skupiny v Římě, tentokráte jeskyňářské. Jednalo se speleoalpinistickou skupinu Gruppo Spelologico del Cai di Roma, která se zaměřuje na zdolávání vertikálních jeskyní v okolí Říma. Klasicky jsem je přivítal slivovicí a tak mě pozvali na sobotu 3. května na jejich skupinovou akci, která se konala cca 100 km jižně od Říma v horách v okolí Monte Semprevisa, kde se nacházejí i jeskyně hluboké až 900 m. Autem jsme se dopravili až do nadmořské výšky cca 858 m.n.m, speleoalpinistické vybavení mě bylo půjčeno. Denivelace jeskyně je 190 m, jeskyně končí sifonem, celková délka jeskyně je 1106 m.
Jelikož bylo zúčastnivších se členů místní skupiny poměrně hodně, cca 12, postupovali jsme vertikálním směrem docela pomalu. Předseda skupiny se vydal vystrojit jeskyni s předstihem a my ostatní jsme pomalu postupovali potokem dolů. Dosáhli jsme hloubky asi 50 m, kde jsme se najedli a začali zase vystupovat vzhůru. Jeskyně moc vyzdobená nebyla, pouze ve spodních částech v některém z komínů se nacházely speleotémy. Avšak dómy, kterými jsme se slaňovali, byly občas poměrně rozměrné a krásně se třpytily kapičkami vody a práškovým vápencem. V nižších partiích zase bylo zajímavě vymodelováno koryto řeky s facetami na stěnách. Během akce všechny zaujala moje čelovka, neboť zde používají jen Petz Tikka či staré duo, které svítí jako můj mobil, když si svítím bleskem. Nahoru jsem se dostal dost promočený, neboť jsem si s sebou nevzal overal.
Pěkné ponaučení je zde i pro české jeskyňáře: skupiny se mají mezi sebou pěkné vztahy, vzájemně si pořádají školení a spolupracují. Nejsou zde klasické zájmové oblasti jako u nás a kdo se chce stát jeskyňářem, musí nejprve podstoupit několik úvodních praktických školení, které se však bohužel platí. To už zase pěkné není, důvodem toho je velké množství administrativní zátěže a důraz na bezpečnost, kdy skupina za novou osobu zodpovídá a může jí poskytnout pouze certifikované vybavení odpovídající BOZP. Každá skupina tak má k dispozici několik nových přileb, dostatek speleoalpinistické techniky a lan. Na druhou stranu cena za školení není tak vysoká s ohledem na kupní sílu Itálie a zdejší cenu ostatních služeb a produktů (základní kurs 250 Eur).
Zde ještě odkaz na video z expedice: http://www.youtube.com/watch?v=04X34LVy9z0#t=24 a zde odkaz na erport od místní skupiny: http://gscairoma.altervista.org/http:/gscairoma.altervista.org/ouso-di-pozzo-comune-sabato-03-maggio-carpineto-romano-roma-addestramento
komentářů: 4 ↓
1 Dave Luv // Čtvrtek, 8.5.2014 // 16:58
Když Italové nemají zájmová území, jak řeší, kdo může mít u vyzdobených děr bez SRTkových vstupních propastí klíče od vlezu?
Takže jsi nebyl vespod těch 23m propastí? Fotky zezdola by mohly být maso 🙂
2 Standa // Čtvrtek, 8.5.2014 // 17:10
Tam žádné klíče nejsou potřeba, jednoduše jeskyně nemají žádné vrata, nic. Ne, to jsem nebyl, to by bylo na dlouho.
3 BoB // Pondělí, 12.5.2014 // 12:14
Jj s tímhle jsem se setkal v tahraničí taky (Slovinsko, Chorvatsko, Itálie) – žádné uzávěry, brány či vrata. Prostě, když na to máš (morál a vybavení) tak klidně můžeš dovnitř. A jsou to mnohdy mnohem větší a vyzdobenější prostory než tady u nás. Holt jiný kraj, jiný mrav…
4 Standa // Pondělí, 12.5.2014 // 16:28
Oni tady totiž maj narozdíl od ná úctu k zákonu. Někdy i slepou. Třeba takový příklad: zde se dá oficiálně chodit i do historického podzemí, tam jsou zakázané dle BOZP gumáky, musíte mít pohory s železnou špicí. Tak je všichni mají a stěžují si, že si je ničí, když je v chodbě voda 30 cm. Já si du pohodlně v gumákách. To samé s přilbami, ecrinu tu moc nikdo nemá a mají dvoje helmy, které mění tak aby odpovídaly normě když jdou do jeskyně a když do historického podzemí.
Stejně tak jeskyni prostě neničí, hlavně když je vertikální. Zato tam vykouří každej třeba celou krabičku cigaret. Ono to není zakázané totiž.