Speleohistorický klub Brno

Desátého února tohoto roku proběhla na nejkrásnější jeskyňářské základně v celé republice, na domečku nedaleko Novodvorského ponoru, výroční schůze našeho podivuhodného speleohistorického kroužku.

Schůzi předcházela páteční velmi úspěšná výstava karbidových lamp a větérek – viz. Standův článek níže na webu.

Po zahájení a vyřešení členských poplatků došlo na očekávané hlasování o novém předsedovi. Místo si nakonec proti Standovi uhájil Dejv, čímž mu tímto gratulujeme a přejeme spoustu nádherných chvil při řešení byrokratických záležitostí.

Zlatý hřeb výročky, prezentace nové mapy ZUBu včetně nově objevených prostor, proběhla v Kůčově režii poněkud nezvykle na podlaze u kamen a většina členů skupiny by si, nebýt šťastné náhody, vůbec nevšimla, co tam naše malá burleska provádí za kejkle.

V odpoledních hodinách proběhla menší pracovka na závrtu během níž jsme vytáhli na povrch cca 50 lóden sedimentu a kamení.

Večer na základně byl vyplněn volnou diskuzí na rozličná intelektuální témata. Mezi jinými zaznělo, zda je v pořádku aby naše bývalá členka Zuzu neoprávněně užívala titul Královna Jihu, což vzhledem k faktu, že již delší čas žije v emigraci na Severu a místo jeskyňaření se spíše věnuje zahálce a nevhodným vtípkům na náš účet, je poněkud nešťastné.

Našim obdivovatelům přejeme spoustu trpělivosti a slibujeme, že jsme již jen krůček od velkých objevů které přepíšou historii bádání v Krasu.

Tento text vytvořila AI speleo aplikace Klára. Autorská práva vyhrazena. Nejezte plchy.

Spustit prezentaci

Zdar skupino, přátelé, fanoušci a fanynky zvláště!

Dnes jsme v pěti natáhli Kabuflex 63/50 z Nohlsedů do Nounejmu. Takže se tam dá už makat ve dvou bez zbytečného zadýchávání. Pokud budete mít dostatečně velkou a nabitou baterku, tak i dlouho… A protože nás bylo pět a Krteček je tvrďák, co to na čelbě dá sám s prstem kdekoli, tak jsem (občas z Poličky) tahal já, ode mě to bral Zdenda u Trucchodby nově vyzdobené krásnou korugovanou trubkou u kolejnice, s rumpálem drkotal Kuča a Pyroman to skládal v Centrálu. Lodny i kýble jsou plné.

Abychom mohli těžit zdárně a efektivně až nahoru, musí přijít o tři lidi více. Ještě jeden na čelbu a dva nahoru. A chtělo by to trochu poladit kýble a možná i nějaký přidat. Jinak cajk.

Krteček naznal, že čelba je velmi perspektivní a že tahat CO2 nahoru je sice technicky náročnější, ale lepší. Takže bych zkusil dotáhnout ještě jednu baterii dolů a k ní připojit ten druhý větráček, aby to tlačil ze spoda. A tahat to i shora tím druhým. A bude se nám dobře dýchat všem. A rovnou i v Jóžově dómku. A to za to stojí, ne?

Samozřejmě se pak musí elektrozařízení zas vytáhnout nahoru. Zvážil bych, aby se odnášely oba větráčky i obě baterky do sucha a na nabití po každé akci. Těm olověným to vyloženě prospěje a ten trychtýř na větráčku nevypadá úplně zdravě, takže asi trpí i ten větráček. Jeden zánovní speleovak navíc mám.

Luky, můžeš svařit ještě jeden ten trychtýř na druhý větráček?
Kučo, můžeš ho tam vsadit a otestovat to vytažení CO2 ze ZuBu? Jak dlouho to trvá a jestli je to velký rozdíl?
Může někdo vytahat ty prkna z VyVe, abychom si tam CO2 zbytečně nepřidávali?

Nakonec jsme se u kontejnerů shodli, že to s náma není zas tak špatný. Dokážeme koupit trubku za 706 Kč, natáhnout ji v jeskyni a sem tam k něčemu přidrátovat! Spojky ani objímky potřeba nebyly. A těch 25 m bylo akurát…
Pa!

V předvečer výroční členské schůze, tedy v pátek dne 9.2.2024 proběhl dlouho očekávaný, třetí ročník soutěžní výstavy karbidek a větérek. Dřívější ročníky proběhly v roce 2018 a 2019. Tentokráte byly dvě kategorie: karbidky a benzínové větérky. Celkem bylo do soutěže přihlášeno 24 karbidek a čtyři větérky od osmi různých vystavovatelů (včetně skupinové). Někteří zažehli lampy, jiní si nechtěli zkazit lampu ještě neposkvrněnou. Výstavu provázela příjemná atmosféra, každý z vystavovatelů předvedl své přihlášené lampy a ke každé řekl její příběh, případně jaké úpravy provedl. Akce se, jako vždy, účastnili i představitelé okolních jeskyňářských skupin. Vítězná lampa se stala nakonec od Lazara, a to Friemann & Wolf 856/0! Jedná se o největší karbidku daného modelu s vnořenou nádobkou na vodu. Druhá cena šla za Erikem s krásnou, avšak občasně vybuchující lampou, se zajímavě provedeným odvodem acethylenu skrze nádržku na vodu na poměrně vyvýšené vnější místo nádržky. Třetí místo obsadil Standa s Béďou s karbidkou z Krušnohoří od Hermanna Hesse a karbidkou ze Sedmihradska Friemann & Wolf 856/3. U větérek panovala menší konkurence a tak díky stejnému počtu bodů a dvojím umístění na jedné z příček, se umístil každý, kdo větérku donesl. Nakonec každý umístěný v kategorii karbidky dostal diplom + hodnotnou výhru pro dané umístění vařenou v Bavorsku. Díky všem za donesení karbidek a za účast!

Spustit prezentaci

„Můžeš psát poesii, studovat filozofii nebo třeba jeskyňařit, ale ničím z toho si na chleba nevyděláš.“ Alfredo de Coco – „Stopařův průvodce Moravským Krasem“ kap. 3, verš 12

V onom magickém kraji mezi Jihlavou a Bachmutem, zvaným též „Přední Východ“, kde ale naštěstí množství splachovacích toalet stále převyšuje ty suché a znalost trojčlenky a příboru není vyhrazena učencům, se nachází úzký pás devonských vápenců, známý též pod názvem Moravský kras. Žijí v něm tajemní lidé dobří i zlí, krtkům podobní, milují sediment a rum v akci. Nosí zvláštní rudo černé kroje z kouzelné látky, které jim šije vědma Hýsková a živí se karbidem a lahvovým chmelem. Nejsou čistotní. Smrdí. A stejně jako trpaslíci z dolů Morie mají velmi málo žen. Samice jsou k nerozeznání od samců. Toliko pár faktů z Ottova slovníku naučného. Abychom našim ušmudlaným (ne)přátelům jen nekřivdili, příslušníci této rasy jsou schopni i neobyčejně velkého pracovního nasazení a mají pochopení pro velké umění (třeba tvorbu skupiny Visací zámek). Rovněž rádi překonávají hornické i sportovní rekordy aby si pak večer u petrolejek a acetylénových lampiček mohli poměřovat délku svých kopáčků (a přirození). A navíc si to natáčí na kameru!

Z portálu jisté nejmenované jeskyně na severu Krasu (souřadnice zde: 49.3930969N, 16.7724286E) se jako z neumdlévající řitě hrnou metráky sedimentu. Kuličky na počítadle líně odměřují náš čas. Čas jsou kyblíky hlíny a prostor jsou metry na čelbě. Náš časoprostor. Čas se jako zdejší borovice láme k večeru na který se těšíme, protože bude biograf! Dva zdatní speleopotápěči Jan Sirotek a Petr Chmel totiž poprvé v historii přeplavali na jeden zátah podzemní tok od Sloupu až po vývěr Punkvy a v legendary ostrovském podniku „U Němců“ bude předpremiéra dokumentu „Cestou Ztracené řeky“. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/323281381991016/cast/1005726/

U Němců zahajuji kulturní okénko klasickým bubákem s kotvou (kafe + rum) a pozoruji cvrkot hostince až do příchodu montanisty Erika. Ten okamžitě upoutává mou pozornost záběry z Dobrého rána České televize z 15. ledna, kde v hlavní roli vystupuje všem dobře známý ADHD permoník Kůča se svou sbírkou (nejen) hornických svítidel. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/324291310020005/ Sál se postupně plní speleo havětí všeho druhu, matka Němcová nestíhá roznášet řízky a Studnař čepuje pivo na účet ČSS. Okolo obou aktérů nevšedního snímku se točí hrozny nejhezčích dívek. „Tyhle chcou jen speleopotápěče a podobnou šlechtu“ komentuje smutně Šlimec sexuální pnutí na place.

Co se samotného filmu týče, nebudu zde házet spoilery ani se pokoušet o recenzi. Odsejpá to rychle, člověk se rozhodně nenudí a s kamerou se podívá i tam, kde by se jinak na 99% nepodíval. A ten kdo nestihl předpremiéru v Ostrově, má ještě šanci na oficiální premiéře na Speleofóru 2024 ve Sloupu v datu 19. až 21. dubna.

Spustit prezentaci

Na Hromnice o hodinu více, 2.2.2024 byl náš člen – Petr KUČA Kučera hostem v Českém rozhlasu Brno a to v pořadu Apetýt. Tímto přejeme dobrý zvuk !!!

https://brno.rozhlas.cz/vstup-do-jeskyne-je-pro-me-bezna-vec-kdyz-jde-ale-o-objev-adrenalin-se-vyplavi-9166225

Spustit prezentaci