Speleohistorický klub Brno

Trochu mě překvapilo, že u ZUBu stojí jen Bobovo auto a Dave Luv sám tahá lodny, které mu dole plní stálice Bob a Duna. Bob přijel už v 7 ráno, v 9 Duna a Dave Luv, já po půl jedenácté. Začal jsem vysypávat, zatímco část mého potomstva (žena jela skialpovat) začala pracovat na přípravě oběda a část fascinovaně čuměla do díry (později i napichovala prázdné lodny). Za chvíli přijeli komplet Kučerovic, čímž účast završili. 6 dospělých (Bob, Duna, Dave Luv, Pavel Ob., Kuča a Verunka K.) a 6 dětí (Šimon, Mikuláš, Stella a Světlana O. a Karolínka a Anetka K.) Jo, a ještě Limeta Faheroz, která se chovala tak intenzivně, že se asi ani neměla kdy vyčůrat. Což odnesla Anet. [Pokračování →]

O víkendu jsme měli na návštěvě děti od švagrové, a tak jsem jen tak naprázdno nadhodil, jestli by neměly zájem, mrknout se na „perspektivní místa Moravského krasu“. Chytnul se Vašek, který má nějakou tu zkušenost s břidlicovými štolami na Odersku, odkud pochází. Takže jsme v sobotu vyrazili po D1 směr Brno a kolem jedenácté jsme stanuli u kýžené perspektivní lokality – ZUB.
(pro posměváčky – už i wikipedie referuje o naší díře jako o „jedné z nejvýznamnějších nepřístupných jeskyní MK…“)
Věhlasnost tohoto pracně vydřeného místa se mi podařilo rozšířit i mezi kolemjdoucími sympatickými Ochozáky, kteří se přišli podívat, co se to na tak zapomenutém místě děje (…jinak ta pozvánka na akci stále platí)
Po menším zdržení během příprav na povrchu jsme s Vaškem, po nezbytném proškolení, sestoupili chřtánem skruží. Samozřejmě jsme zahájili obligátní exkurzí s barvitým výkladem, jak byla jeskyně podruhé ručně znovuvytvořena a prolezli jsme i místa, kde jsem sám už nějaký ten pátek nebyl. [Pokračování →]

Rok s rokem se sešly a byl čas účtování… výročka byla tentokrát netradičně svolána na neděli (některým se sobota nehodila), ale přesto se část skupiny sešla už v pátek (přeci jen posezení do noci s kamarády má své kouzlo).

Ledový klíč, který postupně zamykal silnice, sice některé zdržel, ale nakonec dorazili všichni, kteří přijet chtěli. [Pokračování →]

V sobotu 7.12. proběhla na ZUBu pravděpodobně (?) poslední letošní akce. Ráno bylo, vzhledem ke globálně-oteplené zimě, poměrně chladno a doma cestou k autu jsem na zmrzlém chodníku div nehodil kládu, ale cesta přes Vysočinu po D1 proběhla celkem klidně, a tak jsem se kolem desáté zdárně sešel v díře s Bobem, který už měl od devíti všechno připraveno a mohlo se začít s těžbou. Po posledním bombardování na minulé akci, kdy jsem dostal pár přímých zásahů, jsme naznali, že bude nejlepší tentokrát přerušit spolupráci a vydat se cestou nemilosrdného, ale bezpečného individualismu – Bob nad čelbou u Východní a já v Krtčí noře. Na akci byl ještě zadoodlený Pavel Obrdlík, leč jsme neměli bližší info, kdy přesně se objeví, a tak jsme každý nastoupili na svá smluvená pracoviště. Bob s využitím částečné mechanizace s vrtačkou, na mě zbylo primitivní, ale účinné bádací kladívko.

Když jsem nakopal sedmou lódnu, ozval se shůry Pavel. Vydal jsem se mu tedy na povrch pomoct vytahat Bobovu nadílku – prostor pod Východní se nechutně naplnil hroudami strženého sedimentu a úlomky ZUBního kamene – program na zbytek dopoledne (a notný kus odpoledne) byl tak vyřešen. Po menším zaškolení (např. že pokyn z díry STOP!!! znamená pro obsluhu vrátku opravdu a bezpodmínečně STOP!!!) jsme s Pavlem začali vytahovat Bobovu předvánoční nadílku. S Pavlem jsme mezitím fajn pokecali (zajímavé bylo téma Lesní školy), jen škoda, že musel po hodině zmizet… Ale i tak bylo bezva, že přijel a pomohl. V takové situaci se další pár rukou navíc než hodí i když jen na chvilku.

[Pokračování →]

Po téměř půl roce bez odemknutí jeskynní uzávěry svolali Duna s Bobem bádačku na ZUB – na sobotu 16.11. Počasí vyšlo skvěle a soupis lidí na dodlu dával tušit, že o zábavu bude postaráno.

Nejdříve jsme se sjeli (myšleno „přijeli auty“) Bob, Duna, Dave Luv, Míša. Bez dlouhého otálení kluci zalezli do díry, kde pokračovali ve strhávání sedimentu asi 3 metry nade dnem Východní propasti. Já k tomu točil vrátkem a čekal, kdo další se u díry objeví. Po chvíli došel Kuča – a vypadal velice nezvykle, jakoby snad střízlivě či co.

Po něm se objevil Saigon a s ním i láhev myslivce, která měla být dárkem pro narozeninové oslavence na Dagmaře. Nu, Kuča škemral… až vyškemral otevření lahve – přece nebude jen na pivu ;). To už přišel i Dejv a zábava na povrchu pomalu začínala. Myslivec po chvíli dokoloval – flaška byla prázdná. Úměrně s tím se probouzela Kučova chuť zpívat – a protože i já jsem milovníkem písní 90. let, ozýval se Skalkou velký řev v podobě bom digi digi digi bom digi bom a jiných popěvků z našeho mládí.

[Pokračování →]