Na sobotu 13.7. jsme svolali jednodenní akci na ZUB. Ovšem ještě několik dní před termínem to vypadalo, že budeme max. 4, což není pro těžbu v Severní propasti nic moc. Napsal jsem tedy o pracovce i na svůj turistický web a doufal, že nějaký turista dírolezec zatouží po rochnění v blátíčku a přihlásí se.
Nic takového se však nestalo, na boudě se nás i tak ale sešlo 9. Kromě tradičního základu (Kuča, Standa, Dave Luv, Erik, Lukin, Bob) přišli i 2 Martinové od Standy a Lukinův kámoš.
Na ZUB jsem s Bobem vyrazil jako předvoj a začali připravovat díru, když k nám došel typicky zarostlý chlap, tudíž nebylo pochyb o tom, že je to jeskyňář. Pak mi to došlo – to je přece ten, jehož web nereprezentuje názory ČSS, ani názory jedlíků čokolády… Franci. Takže moje pozvánka na akci přece jen měla nějaký efekt 🙂
Mezitím došel zbytek skupiny a donesl žebřík, kterým dnes vystrojíme Severní propast. Pokecali jsme s Francim a ukázali mu díru. Už bez jeho účasti jsme pak spustili těžbu z Centrálu a chtěli připravit propast pro upevnění žebříku a kladky – jenže se zjistilo, že většinu výbavy nechal nejmenovaný jedinec na boudě. Proto si Kuča oněch 2 x 1,3 km proběhl znovu 🙂
Na druhý pokus už se vše podařilo a pod ústím Severní propasti byl připevněn žebřík, po kterém lze slézt na stupeň v polovině propasti. Nad tímto stupněm byla přidělána kladka, která zefektivní tahání kýblů mezi dnem a středem propasti.
Kýbly jen lítaly ze všech 3 pracovišť – ve dvou se těžilo na dně Severní propasti (puklina s průvanem a horizontální chodbička) a další lidé kopali sedimenty v Centrálu. Při tom jsme v Centrálu nacházeli pozůstatky po předchozí bádací činnosti – dokonce i nějaký ten kopací nástroj. Standa s Erikem kopali jak diví, leč náčiní našich předchůdců nebylo v sedimentech zdárně zakonzervováno – po pár úderech se zlomila násada. A nebyla jediná. Z díry tak v kýblech putovaly nejen sedimenty a kamení, ale i nějaké 4 násady od lopat a krumpáčků.
Pomalým rozrušováním kamene byla puklina ve dně propasti zvětšena natolik, že již není nutné kopat hlavou dolů, postup zde však zpomaluje. Horizontální chodbička se stáčí mírně vlevo a kopání zde je pohádka – téměř suchý, snadno oddělitelný sediment… Jen jeho vyhrábávání ven zabírá více času než kopání, leč člověk se stejně musí občas vylézt z chodbičky nadechnout.
Po 4 hodinách se již nedalo na čelbě v chodbičce pracovat, 7 lidí v jeskyni holt něco toho vzduchu spotřebuje, takže jsme vylézali ven na vzduch jako po velkém fetu. V chodbičce jsme postoupili odhadem o půl metru.
Těším se na další akci a tentokrát půjdu na čelbu jako první – dokud tam ještě bude vzduch 🙂
Franci napsal o návštěvě naší lokality samostatný článek.
komentářů: 6 ↓
1 Standa // Pondělí, 15.7.2013 // 17:25
Já teda slyšel že to bylo tak o 70 cm 😀 A po pracovce i někteří jedinci usnuli únavou z předešlého výkonu 😛
2 Dave Luv // Pondělí, 15.7.2013 // 17:38
Jeskyňáři jsou jako rybáři – tááááákhle moc jsme postoupili 😀 Ale jo, dopřejme si to, přidám pár cm 🙂
Někteří jedinci mají periodicky tzv. Schlafenbergův syndrom 😀
3 Erik // Pondělí, 15.7.2013 // 20:48
Já se na tu chodbičku ani pak nebyl dívat, Já bych Vám řekl přesně 😀
4 Dave Luv // Pondělí, 15.7.2013 // 21:33
Beztak bude sranda, až zjistíme, že chodbička i puklina s průvanem vedou pod tu neprůleznou část Jižní propasti – můžeme si dát závod, jestli tam budeme dřív vodorovně nebo svisle ;o)
5 Standa // Úterý, 16.7.2013 // 13:31
U nás je spíš důležitějsí ta cesta než cíl, každopádně se už těším až se tam příště kopne!
6 Dave Luv // Úterý, 16.7.2013 // 13:47
To já taky, chtělo by to akce častěji než 1x za měsíc. I kdyby to mělo být jen v 5 lidech.
A jsem pro ten kouřový test v propastech, jak píše Franci – hlásím se na pozici čuchače 🙂