Speleohistorický klub Brno

Z našich reportů by se mohlo zdát, že na plošině Skalka kromě Závrtu u borovice další jeskyně není. Ale není tomu tak. Je tu (mimo jiné) ještě menší, tvrdě vydřená jeskyně Novodvorský ponor. A ač by někdo mohl namítnout, že jde o strašnou blbodíru, jeskyně je to rozhodně zajímavá. A tak jsme se domluvili se Zuzanáčem, že se do ní po delší době zajdeme podívat.

Co mě překvapilo ze všeho nejvíc, bylo naprosté sucho a dýchatelný vzduch, dvě věci, které tu jsou opravdu rarita. Jeskyně pro neznalé je tvořena jednou, převážně erozně tvořenou úzkou chodbou o délce 40 metrů s několika menšími komínky. Se Zuzanáčem jsme obhlídli tzv. Kulichův komín, kde prováděl v minulých letech průzkum a musím říct, že mi spadla brada. Komín přechází do horizontální chodby, která vede souběžně s Cestou vyvolených – nalevo nad ní. Chodba, kompletně vykopaná, má necelé 4 metry a jde o jednu z největších prostor Ponoru. Pokračování ale končí neprůleznou puklinou, takže další průzkum by tu mohl pokračovat v sedimentech na dně nebo ve stropu.

Do dalších částí jeskyně jsem se nasoukal pověstnou Cestou vyvolených, třímetrová chodbička na hranici průleznosti. Pokud nemá člověk metrák, tak se tudy bezproblému prosouká. Pro mě osobně je mnohem větší záhul cesta z Jožova dómku na ZUBu… 

Hned za výlezem Cesty vyvolených začíná větší sestupná chodba Malý předěl, s neprůlezným komínkem,který pravděpodobně komunikuje s předchozím Kulichovým komínkem – to jsme si aspoň ověřili se Zuzanáčem, kterého jsem tu z druhé strany slyšel celkem dobře. 

Další moje cesta vedla k meandru tzv. “u Markova ešusu”. Ešus tu kupodivu pořád je. Podle kroniky by tu mohlo být hlavní pokračování jeskyně, ale pro mě to bylo zklamání – úzké neprůlezné okénko v liťáku. Zkoušel jsem roxorem trochu prohrábnout sediment i na dně chodby, ale všude jen liťák. Tady podle mě pokračování nevede. Úzkou chodbičkou jsem se pak prosoukal až na současný konec jeskyně – Trativod ozvěny. Dvaceticentimetrová štěrbina bez náznaku rozšíření, kam až se dá dohlídnout. V době tání, když tu teče voda, je slyšet, jak tudy padá do hlubin dalších prostor. Snad by stálo za to probádat to kamerovou sondou.

Suma sumárum – kromě koncového trativodu a nově vykopané prostory tu moc perspektivních míst není. Ale jak říkal Zuzanáč, okolí Ponoru je jako cedník a je celkem pravděpodobné, že podobných prostor tu bude víc.

Po exkurzi jsem zavolal Bobovi a domluvili jsme se, že se vrhneme na předělání vzduchotechniky na ZUBu, tak aby nám vedla Východní propastí až do Dómku nohsledů. Z Ponoru jsem se vydal na ZUB přes Skalku pěšky, čehož jsem pozdějc litoval. Cesta byla zapadaná listím – a proč to nepřiznat, člen SHKB zabloudil na Skalce… Rusalčí závrt mně dal aspoň jistotu správného směru a po půl hodině se přímo předemnou mysticky vynořil náš starý dobrý ZUB. Bob mezitím bojoval se zapadlým autem – (Bobe, omluva ještě jednou). 

Kolem druhé hodiny jsme pak vlezli do díry. Bob se prakticky celou dobu věnoval úpravě pod skružema, aby tudy vzduchotechnika vedla aniž by zavazela vytahovaným lódnám. Podařilo se mu vytvořit  žlábek, do kterého hadice krásně zapadla. Mezitím jsem odinstaloval komplet všechny hadice vedoucí Severní přes Trucchodbu a dopravil je na Centrál. Odpoledne nám ještě přišel pomoct Zuzanáč a vytahal s námi 15 plných lóden z minulé akce. Během toho došlo k novému jevu – Východní propastí prosvištěl mohutný šroubopád z Bobovy lódny s nářadím, která se převrhla, takže část akce byla zasvěcena sbírání šroubů, matic, šroubováků a dalšího nářadí všude možně pod Východní propastí.

Stihnul jsem se taky podívat na postupy z minulé akce. Překvapila mě Krtčí nora, která se na čelbě začíná pěkně rozšiřovat. Přiznám se, že tohle jsem tu nečekal a musím říct, že jde opravdu o dost perspektivní místo. 

Akci jsme skončili celkem vyřízení v sedm večer, Bob mě ještě hodil k autu k boudě, a pak už jen rychle domů za našima drahýma polovičkama.