Speleohistorický klub Brno

První listopadovou sobotu se na bádací akci na ZUBu zapsalo nezvykle mnoho lidí, přestože nešlo o tradiční celoskupinovku začínající v pátek na boudě. S Kučou totiž měl odpoledne přijít turisticko-jeskyňářský oddíl Skalní duchové. Přítomnost dětských jeskyňářů by vzhledem k jejich rozměrům usnadnila znovuzpřístupnění Jožova dómku, do kterého by se po vytěžení ultraúžinatého Huntuntuntu pak mohli podívat, narozdíl od mnoha z nás objemnějších chlapů.

Dopoledne začalo tradiční miniakcí ve třech lidech (Bob, Dave Duna, Dave Luv), ač jsme měli jistým jedincem přislíbeny další 2 páry rukou na desátou hodinu. Rozhodli jsme se začít likvidovat deponii pod vlezem do Dómku nohsledů – když už mají přijít Duchové, tak ať se jim tam dobře leze při exkurzi. Po dvou rundách lóden byly všechny kameny na povrchu. To už došel Kučův kolega Regin a vydatně nám na povrchu pomáhal obsluhou vrátku, zatímco jsme těžili další rundy sedimentu z koncové síňky Trucchodby.

[Pokračování →]

Acta Speleohistorica 4/2005. Obsáhlé dílo Marka P. Šenkyříka shrnující tehdejší stav poznání plošiny Skalka. Znám více lidí, kteří se po jeho přečtení (případně po přečtení zkrácené verze textů ve sborníku Speleofóra 2005)  začali více zajímat o jih Moravského krasu – i já jsem jeden z nich.

Na druhou stranu je patrné naddimenzování speleologické důležitosti některých krasových jevů, přiznané samotným autorem v závěru díla. Současnou podobu některých popisovaných míst zachytil po 10 letech Dave Duna.

Spustit prezentaci

Poslední říjnový víkend započal pro část skupiny v pátek na boudě. Chlapi byli v Ponoru, kde bylo množství vody větší než obvykle. V sobotu dopoledne pak dokončili přípravu dřeva na zimu.

Na ZUBu tradiční bádací trojka mezitím vytáhla 2 rundy lóden z čelby severní větve. Při průlezu Trucchodbou jsem v sedimentu našel úlomek krápníku – brčka. Probíhalo sondování čelby pomocí roxorového nástavce na vrtačku, u většiny vrtů jsme po 70 cm narazili na překážku (nejspíš na odpadlé bloky). Udělali jsme bojovou poradu, na které jsme se rozhodli nepokračovat již dále vzhůru, kde klenbu prostory tvoří jílovitý sediment, ale těžit vpřed, ve směru vrstvy červené hlíny, která mírně stoupá a vede zhruba severně. Všude se objevují obří opadané bloky, které je třeba rozbíjet před přesunem na povrch.

Po obědě dorazil i zbytek skupiny na ZUB. Se Staňou přijel host Matúš, se kterým se seznámil při akci v čachtickém historickém podzemí a který studuje v Brně – dnes to bude jeho první návštěva veřejně nepřístupné jeskyně. Po Matúšově exkurzi ZUBem začala akce v Huntuntuntu, do které se zapojila většina přítomných lidí.

[Pokračování →]

V říjnu jsme se vydali už posedmé do pařížských katakomb. Týdenní cesta byla tentokráte opět protkána návštěvou podzemních zajímavostí po cestě tam i zpět. A tak jsme si cestou tam dali sraz u francouzského Epinalu s kámoškou z Německa a těšili se na návštěvu podzemních pevností. Nejprve jsme navštívili Fort de Dogneville. Obrovská podzemní pevnost budovaná za Napolena, dnes spíše obrovský chlívek pro kozy. Nechyběly dvory, více podlaží, záchody, točky důlních vozíků. Pasti uprostřed chodeb a vodní příkopy s bodáky. Vše zarostlé mírným lesíkem s barvícími se listy v mírném dešti. Druhá pevnost Fort de Longchamp byla ještě opuštěnější s kouzelným polorozpadlým velikým železným mostem úplně zarostlým lesem s vysokými stromy. Dvory byly zarostlé břečťanem a zdi se pomalu hroutily. Spatření padlí velikáni nám jitřily fantazii jako známá část Lovecraftova Necronomiconu: „Kdys jako dítě a znovu až pak dnes tu mýtinu já viděl s věkovými duby v šedavé mlze…“ Ani zde nechyběly podivné stroje, místnosti pro točení děl, podzemní sklepy či stoly na zabíjení chovaných zvířat. Jelikož jsme chodili celý den, rozhodli jsme se přespat. Nanosili jsme si dříví do krbu a v podzemí si rozdělali oheň a dělali jsme si na něm klobásky. [Pokračování →]

V sobotu jsme s Erikem navštívili podzemí v Čachticích na Slovensku, kde zrovna probíhala pracovní akce. Byli jsme nasazeni v nynějších koncových prostorách podzemí, kde jsme kopali sondu do nižších pater. Zeminu jsme pak transportovali kolečky až ke vstupu, kde hlínu ostatní vynášeli ven v kyblích. Během oběda jsme pak prošli i opuštěný kaštiel s jeho podzemím. Vypadá to, že podzemí je pod  celou obcí a tak jak se vykopou sesunuté a spadené úseky, mohlo by se zase spojit.

Spustit prezentaci