V říjnu jsme se vydali už posedmé do pařížských katakomb. Týdenní cesta byla tentokráte opět protkána návštěvou podzemních zajímavostí po cestě tam i zpět. A tak jsme si cestou tam dali sraz u francouzského Epinalu s kámoškou z Německa a těšili se na návštěvu podzemních pevností. Nejprve jsme navštívili Fort de Dogneville. Obrovská podzemní pevnost budovaná za Napolena, dnes spíše obrovský chlívek pro kozy. Nechyběly dvory, více podlaží, záchody, točky důlních vozíků. Pasti uprostřed chodeb a vodní příkopy s bodáky. Vše zarostlé mírným lesíkem s barvícími se listy v mírném dešti. Druhá pevnost Fort de Longchamp byla ještě opuštěnější s kouzelným polorozpadlým velikým železným mostem úplně zarostlým lesem s vysokými stromy. Dvory byly zarostlé břečťanem a zdi se pomalu hroutily. Spatření padlí velikáni nám jitřily fantazii jako známá část Lovecraftova Necronomiconu: „Kdys jako dítě a znovu až pak dnes tu mýtinu já viděl s věkovými duby v šedavé mlze…“ Ani zde nechyběly podivné stroje, místnosti pro točení děl, podzemní sklepy či stoly na zabíjení chovaných zvířat. Jelikož jsme chodili celý den, rozhodli jsme se přespat. Nanosili jsme si dříví do krbu a v podzemí si rozdělali oheň a dělali jsme si na něm klobásky.
Další den jsme navštívili rozsáhlý písečný důl v blízkosti Paříže. Obrovské rozsáhlé prostory s pískem jak na pláži, bizarní tvary z tvrdšího písku než toho co upadal.
Kamoška odjela domů a my pokračovali dále do Paříže, kde jsme měli večer sraz s francouzem a prošli jsme si severní část hlavního systému. Jelikož byl víkend, čas všelikých to podzemních oslav, spali jsme v jedné části v podzemí. Další dny jsme si pak s francouzem prošli i jižní část. Na přelomu týdne za námi zase dojela kamoška z Německa, s kterou jsme navštívili poprvé jeden z menších systémů v 15. okrsku a opět i systém hlavní s jeho novinkami z Game of Thrones.
I přes nepřízeň posledního dne, se nám povedlo odjet na noční přespání k Seině severně od Paříže a návštěvu posledního rozsáhlého dolu na pískovec. Důl jsme procházeli 6 hodin a prošli jsme zhruba jen 2/3, podobně jako v Římě a v Meudonu byla jeho část dříve používána na pěstování žampionů. Tak třeba zase za rok…
