V listopadu se vypravil Standa a Erik po 9 letech zase do Prahy do podzemí. Minule jsme navštívili Močálku a Ameriku I, kde jsme i spali a nyní jsme se vypravili na další pískovcové podzemí. První podzemí jsou krásné štoly bývalého dolu na uhlí, které jsou až překvapivě dlouhé s širokým Německým sálem. Ke konci podzemí přechází do krytu. Poté jsme se přesunuli do Indiánky, která byla slušně zaneřáděná a docela malá. Jako poslední nás čekala Branická skála – bývalá nacistická podzemní továrna ve skále přímo nad Vltavou. Délka štol je cca 50 m, jsou krásně zachovalé, bez nepořádku a stále obsahují i koleje. Krásu štol podtrhuje jejich ražba, která probíhala v ukloněné hornině devonského vápence a vytváří tak nerovný, zubatý strop štol s působivou scenérií.
