Speleohistorický klub Brno

jeskyně Plošiny Skalka, historické podzemí

Speleohistorický klub Brno header image 2

A to je konec, milí Chalupáři! Oprava podlahy 22-31.10.2021

Pondělí, 6.6.2022 - 9:42 · 1 Komentář

A to je konec, milí Chalupáři! Oprava podlahy 22-31.10.2021

Když jsem vykopávál někdy v září email, že musíme rýpnout do podlahy tak nějak jsem od toho moc nečekal. Musel jsem vyčerpat dovolenou, věděl jsem že budu mít volno, ale taky ruky volšový.

Komunikace ale nabrala slušný spád a nějak se po ose já – Lazec – Erik – kuča – dejv spoustu drobných věcí zařídilo, kupodivu bez nějakého mně zřejmého hlavního mozku, byť zde měl asi největší podíl jak na organizaci i práci Lazec a zpětně si říkám že jsem pro jistotu mohl tlačit na věc víc. Ale borci nezklamali.

Někdy v pátek dopoledne jsme se sešli na líšeňské pile, kde tandem Kuča – Lazec objednal dřevo, já dovezl cash a Erik dorazil s dodávkou.

Naše malá kolona youngtimera, dodávky a itala na konci sil vyrazila a silou počtu přetlačila ochotného frajera co si to z půlky cesty údolím vycouval i s přívěsem na zpátek. Dík!. Dřevo už jsme složili s Kučou sami a i když to bylo celkem těžký tak náladě pomohl jeden archivní staropramen s výhledy na romantické podzimní javory.

Bohužel, bouchla víkendová účast u Kuči a Dejva a měla dorazit nová uchazečka Anna. Už jsem chtěl celou záležitost skrečnout, ale děvče se nebojí. Prý už je zabalená a jede rovnou z geologického cvika z přírodovědy kde začíná studovat. Vyzvedl jsem jí u Kaufecu v Šimicách a vyrazili do Řeček do domu barev.

Když jsme dorazili, tak jí říkám: Prosimtě máš vlastně normální mobil, jak ses sem chtěla dostat, kdybych nezavolal? Normálně jsem se podívala na modrou na počítači a pak sem si řekla že to tipnu. Celkem odvaha, často by po Skalce bloudil kde kdo s GPS.

První večer probereme kde co ohledně pracovišť klubu, legend, paleontologických nalezišť a Stránské skály.

Ráno potřebovala něco dokoupit, bo vyrazila jak na starýho mázu s peřinou místo spacáku a s paštikou a kouskem chleba, já se potřeboval otočit doma. Tak jsem ji vysadil v Ochozu, s tím že se pak musí vrátit po modré a já pak dorazim. Volá Martin že už je na boudě a že mě čekají. Doma jsem se z montováním IKEI zaprcal víc než jsem chtěl. Rozjiždíme moření. Prkna pěkně sají.

Den zakončujeme pod vybarveným Hádkem, já v klemře se studeným Brnčem, oni s pár šachtářskými pepřovými rumy.

V neděli jsme celkem slušně až do konce dojeli první vaničku barev. Aby Anča nevyšla při první návštěvě uplně naprázdno, tak jsme jí výchozím bodem od Zuzanáče protáhli nepracovně Zubem. Nakonec dojel Kůča s rodinkou, kterou odeslal na Lichnštejn a vyzvedl si je zpátky. Anča odjela a asi měla plné zuby našeho vtipkování o pivu Zubr, kdy na protest slíbila jeho bečku. Ale jinak dobrý, Kuča prý vypadá mile a neškodně. Martin taky odjel. Další večer jsem si dal sám za poslouchání podcastů a nějakého ruského VKV rádia. Bylo syrovo a v této době jsem ani netopil, protože vím že konec října je tak poslední doba kdy to jde dobře oblečen dávat na boudě jen tak.

S barvama byla potíž. Brali jsme to ze všech stran a já tedy zapomněl násobit množství dvěmi. V 15 hodin v pondělí jsme si dali scuka na Cejlu, koupili jedinou vaničku hnědé metal na slevovou kartičku v nebohé frančíze, koupil baterky do dětského teploměru a vyrazili jsme na Boudu. Prkna jsme zvládli dodělat, společnost nám dělal ČRO Plus s vojenským převratem v Sudánu. Pak jsem hodil Ančí na brněnské metro aka zastávka Jírova.

Na úterý jsem Aničku vzal na rychloexkurzi Stránské skály. Asi za hodinku jsme měli projitou Medvědí tak důkladně i do zadních partii za svatyňkou, kde už jsem roky nebyl a ukázal kudy přelézt CO kryt. Její zápal v pokusu o kopání kostiček pod některými ucpavkami sedimentu jsem musel mírnit někde po ose Anče mrkni, až po Anče ser na to nebo to spadne.

Poté v amalgámu dní mezi Ponorem a domovem pomohli poslední nátěry dotáhnout Kůča a dcerka Karolína.

To hlavní vypuklo o víkendu. Vzhledem k tomu že se páteční večer docela vydařil a došlo i na laboratorní špiritus a dlouhé kecání s Dejvem, až když ostatní šli spát, tak se budím až když je stůl venku. Kuča naklapal s nakoupeným pačidlem a mohlo se začít.

Materiál kupodivu potřeboval poměrně malé upravy a zaříznutí. Sestava Saigon, Erik, Béďa, Standa, Zuzanáč, Kůča to vzala opravdu zugrunt. Kolem půl dvanécté bylo v sobotu vše vylamané ven a do večera zůstala jen malá část u kamen. První pocity chuze po podlaze byly neobyčejné, na Ponoru zavála nečekaná novost, byť už od začátku bylo jasné že bez linolea se za cenu většího dýchání podlahy budeme muset smířit s větší prašností. Trezor byl pro letité nevyužívaní a nemožnost jej uzamčít prostě překryt. Pracovní nasazení kupodivu kypělo i v neděli a z trochou trpělivosti Lazec a pomocníci opravili chod dveří do kumbálu i západku a chod hlavních dveří.

Spokojený jsem ještě odpoledne vzal rodinku do Krasu na babickou vyhlídku. Tak je to za náma. Akce se mi zdála mnohokrát na vlásku, zejména potom co jsem psál záměrně poplašný email „nouzový pracovní stav“, ale i když jsem celou akci jen vykopl, tak jsme ji uspěšně dotáhli všichni. Dík.

Účetní poznámka na závěr, krásně jsme se vlezli těsně pod 10K.

Tags: Zprávy z akcí

1 komentář ↓

  • 1 Matouš // Úterý, 7.6.2022 // 11:58

    Super článek Saigone. Zavzpomínal jsem si u toho, jak jsme opravovali podlahu u nás na základě. Teď nám hrozí „akce střecha“, tak snad se naši členi taky tak pochlapí 😉

Napiš komentář!

*