Jak bývá zvykem, přes letní měsíce je na našich lokalitách mrtvo. Letos to úplně neplatilo. Druhý srpnový víkend nás totiž poctila návštěvou naše někdejší členka a bývalá královna Zuzu a její muž Krteček. Už v pátek jsme tedy na ZUBu vytěžili cca 15 kýblů Obrdlou nachystaného materiálu z předchozího víkendu. Něco jsme museli celkem páčit, ale když jsem tam poslal Krtečka s vrtačkou a majzlem, tak šly i dva velké šutry. V sobotu dorazil Kuča a dál jsme hrabali v Nounejmu a celkem tam nad propástkou nechali bahna a kamení na minimálně 30 kyblů.
Kromě toho se Krteček pustil do závalu za Jož.dómkem a udělal tam neskutečnou práci. Protože nás bylo málo, tak jsem byl donucen se tam též podívat. Každopádně už ta hromada, kterou tam Kuča s Ančou dostali z toho komínu je velkolepá, klobouk dolů. No a Krteček je démon, takže s pomocí pažení jsme tam toho vyšťárali požehnaně. Krtkův report včetně videa ze závalu s hudebním doprovodem, který nám zkomponovala AI zde:
https://www.facebook.com/…oak
Pozitivní bylo zjištění, že díky puklině mezi Nounejmem a Jožofým je vzduch V Jožodómku v pohodě.
V sobotu večer jsme dále zjistili, že voda v rybníku pod Hádkem je v tomhle období již na koupání nevhodná, a tak jsme se osvěžili alespoň v bufetu. V neděli jsme opět ve stejné sestavě dál pokračovali v pracích a stihli i exkurzně provést dva návštěvníky ze ZO 6-12.
Vzhledem k tomu, že jsme až do pondělka kempili přímo u ZUBu, tak jsme se šli ještě na závěr mrknout do Ponoru, který byl překvapivě čistý, voda ho pěkně propláchla. Co ale čisté nebylo byla bouda, která díky řádění plchů dostala pěkně zabrat. Proto jsme poslední srpnový víkend věnovali chalupářskému úklidu a se Saigonem a Kučou jsme byli nuceni z boudy odstranit kus historie v podobě matrací. Letní sezónu jsme zakončili následnou návštevou jeskyňářské Vzpomínky na Malé Dohodě a přespání na základně Dagmar. Takže i v létě to jde.
Po sedmi letech jsme se konečně odhodlali a opět se vydali do pařížských katakomb. Tentokráte jsme byli rozděleni na dvě skupiny: já s Winsikem jsem letěl z Prahy a ostatní jeli autem. Sraz jsme měli na hotelu F1 ve 14. arrondissementu u hřbitova Cimetière de Montrouge. S Winsikem jsme měli lehké zpoždění, neboť ČSA již zvoní hrana (zanikají v říjnu) a tak již šetří na kde čem. Po příjezdu proběhl nákup v Monoprixu, přebalení věcí a zabalení speleovaku. V 19 hodin jsme již měli sraz s Francouzem Robinem, kterému se narodila dcera před dvěma měsíci, a dostal první volný večer k oslavě v podzemí. Dnešním cílem byl oddělený a „menší“ systém jako GRS ve 13. arrodissementu lokalizovaný především severně od Place d’Italie. Tam jsem byl naposledy v roce 2013 s Dorianem, který teď již dlouhodobě bydlí na Kostarice. A tak jsme se všichni zdárně sešli u poklopu, proběhla výměna kořalek a slivovice a slezli jsme dolů. Jednalo se o obdélníkový poklop rozdělený na dva trojúhelníky. Bylo to poměrně hluboko a museli jsme protáhnout vaky několika podlážkami, což bylo méně příjemné. Po cestě na místo party se dozvídáme různé novinky. Robin nám na mapě GRS ochotně ukazuje, kde se nacházejí různé novosti a co nově navštívit. Pro ukázání okolí se nás ujímá jeden Francouz a jdeme na sever systému. Po chvíli nás opouští, neboť procházíme poruchou kanalizace s náležitou vůní. Nicméně díky tomu se dostaneme dále na pěkná místa, kde moc lidí nechodí. Zde probíhá iniciace Winsika a Bédi, na jejímž konci každý dostane svou mapu GRS a části 13. Iniciace je lehce moravská, ne typicky katafilská jak se provádí v La fontaine des Charteux. Dále pokračujeme na jih před nacistické podzemní chodby až pod Place d’Italie a v noci nad ránem vylézáme opět stejným poklopem.
Předposlední srpnový víkend se u mne nesl na pestrých vlnách. V pátek jsme s Kúčou hned po práci sfárali do útrob ZUBu a to až do nejhlubší a zatím největší prostory, do Jóžova dómku. Tam jsme se snažili postoupit dále v koncovém závalu jednoho z komínů, kde nám zůstal nějaký ten vytěžený materiál po předchozí pracovce v režii pana Krtečka, který se nestyděl ve vskutku stísněných prostorech strávit skoro celý víkend a navíc vybudovat potřebné pažení. Kdo někdy strávil v Jóžově dómku delší čas, ten dobře ví, že se nejedná o komfortní prostory a především cesta zpět přes stoupající plazivku Huntuntut může leckomu simulovat himalájské lezení s omezenou kapacitou vzduchu. 🙂 Po příchodu na boudu jsme byli tak unavení, že jsme zvládli jen skromnou večeři a jedno pivo za svitu nové Kúčovy mosazné karbidky.
Zbytek víkendu jsem věnoval oslavě boha Hefaista na nejkrásnějším moravském hradu Helfštýnu. Bůh kovářského řemesla krom oceli miluje i oheň jako takový a vše s ním spojené – jsem tedy přesvědčen že miluje i jeskyně ozářené jasným acetylenovým plamenem! Nedaleko hradu, v malebných malinkých lázních v Teplicích nad Bečvou, leží známé Zbrašovské aragonitové jeskyně kde až do konce října prezentují své výrobky studenti Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské z Valašského Meziříčí. Sklo je další materiál při jehož vzniku hraje nezanedbatelnou roli oheň a navíc mě sklářství fascinuje ož od dětství, je to jedno z řemesel o němž jsem svého času uvažoval jako o svém povolání. Mnozí namítnou, že taková výstava do podzemí nepatří, já s nimi ale nemůžu souhlasit. K dokonalosti chyběla jen samota a tlumená ambientní hudba. Jeskyně samotná patří u nás unikátům díky své výzdobě – krom ostrých tvarů vzniklých spodní erozí tu najdeme i půvabné „koblížky“, kterým anglosaští speleologové říkají „Cave Clouds“ – tedy jeskyní obláčky. 🙂 A až vám slečna průvodkyně bude tvrdit že už tříprocentní koncentrace oxidu uhličitého je smrtelná, neberte jí vážně, dá se vydržet více, fakt! Pokud jsi členem ČSS a hezky se usměješ, je možné že ti slečna pokladní dá volňásky i pro tvé přátele, já tak aspoň magickou cestou proměnil kamaráda kováře a kuchaře na dva jeskyňáře. 🙂
Výstava VODA / SKLO / VODA je přístupná v rámci běžného prohlídkového okruhu s průvodcem a potrvá až do 31. 10. 2024.
Jak už Saigon naznačil v červencovém článku o „dvojitém G“, do SHKB přibyl další akademický titul, konkrétně bakalář oboru geologie. Chlubení sice není hezké, v tomto případě je ovšem zapotřebí s novinou vyjít ven. Vždyť za velkou částí tohoto úspěchu stojí právě činnost SHKB.
Přes léto se nám nedaří organizovat alespoň obvyklou jednu větší akci měsíčně. Všichni někam jezdí, studenti dělají brigády a co nekopnete do konce června, to kopnete nejdřív v srpnu okolo vzpomínky. První víkend v červnu neklapl vůbec. Poslední víkend v červnu byl o něco lepší, ale i tak jsme s Martinem obrátili doslova každý kámen, včetně velmi bývalých členů, ale i směrem do naší utěšeně rostoucí pasivní sekce. Díky tedy aspoň za rychlé odpovědi. Efektivní těžení z jeskyně teď potřebuje z Nounejmu 7 lidí. A to začíná být problém, zvlášť když je Veterán fest ve Slavkově, což nám vyřadilo jak našeho krasového veterána Kuču, tak jednoho z možných nových zájemců. Oproti jiným letům svých problémů měli dost i na Dagmaře, takže nás nakonec přijeli zachránit trojnožkový Fjodor a ruskými tamtamy doporučený Semjon, se kterým jsme se seznámili rovnou na díře. Začátek byl sice v 9:30 u díry a my slezli něco po 10:30. Ještě že tak. Ukázalo se totiž že Fjodor nás hledal zkušeně nejprve na základně a později než byl domluvený sraz, ale chyba lávky, my už byli na díře! Naštěstí nás jeho SMS zastihla ještě na povrchu a před slezem. Práce v 6 s Mezi těžením buď na dno severní nebo do centrálu šla svižně a ocitli jsme se někde kolem dvou rund tj. Cca 32 kyblíku, převážně kamene. Mj. jak podle Aničky, tak podle Dejva i samotného obsahu kýblů se na čelbě začalo objevovat více hlíny a slibné bloky se kterými však nešlo hnout. Ruská dvojice pak jela jela po seznamovací výměně patronym rovnou domů, s tím že se rádi někdy zastaví na další těžbu. Jižanská konfederační jářku pakáž odtáhla na Dagmarácky pracovní týden s příslibem kvalitního krtečkovskeho honu na otroky v programu a já s Aničkou jsem šli za Zuzanáčem s vnoučky pod Hádek a následně jsme si uvařili Fjodorovy darované procházející párky rovnou jak na večer a na snídani a oba jsme usli na pohovkách na verandě s výhledem na setmění po úbočích Skalky. Dost provar na to že Anička původně na konci úspěšného završení bakalářského geologického studia plánovala s námi bestiální koulovačku bahnem v Malčine a koupačku ve vývěru Říčky potom. A ona vám o tom úspěchu, že SHKB má konečně geologa ani nenapíše a když to řekne, tak to z ní vypadne s výrazem leklé žáby utopené v pivu Zubr. Dodatečně tedy gratulujeme a možná její veledílo bude vystaveno i zde, když pár materiály přispěli současní i bývalí členové.
PS: Nedávejte si pod Hádkem utopence s grepfruitovou limonádou, lidé se celkem pochopitelně začnou ptát na vaši případnou graviditu.
