Speleohistorický klub Brno

Už dlouho mi vrtalo hlavou, kam vlastně vedla Trucchodba. Jasně, plazivka nejspíš ústila do Nohsledů, anebo končila někde těsně před tím, v místech kde se lomí do leva a kde jsou uvolněné bloky a zanesené trativody do hloubky. Podle stropního korýtka do Nohsledů pravděpodobně vedlo i to, čemu jsme doposud říkávali čelba Trucchodby, komín. Ale kam komín vede dál? Už před delší dobou jsme tam přestali kopat, protože pokračování Nohsledů nás lákalo víc. Jen někdy jsem si tam zalezl, podumal. A jednou dokonce i trochu zakopal (no prostě zase takový truc v Trucchodbě 😉 ). Kam to vede? Nedal by se tudy kratší cestou tahat materiál…? Že to komunikuje s povrhem je jasné podle prorostlých kořínků. Že to není malá díra bylo jasné, když se tam našly velké křemenné valouny. Jeden dokonce jak hlava. Ten musel přijít s opravdu velkou vodou. Dál v Nohsledech jsme nikdy takové příměsi nevykopali. Ale dělat otvírku dalšího vchodu je nesmysl. (Myslel jsem si, že jsme horizontálně až za depónií kamení.) Pak ale přišlo mapování a komín vyšel relativně blízko ke skružím. To byl tenkrát tem podnět, proč jsem tam zkusil kopat. Je to ale dřina a člověk se pořád bojí, že se mu něco vysype na hlavu. A tak jsem toho nechal. A hlavně, kdo ví jak přesná je Štěpánova mapa? Vím, že dělal, co mohl, ale jistota to není. (Když si vzpomenu jak jsme kdysi měřili přes Chobot a přemýšleli, že se Trucchodbou dostaneme do Jižní…) Jenže semínko, že by to mohlo jít tahat z Nohsledů až na povrch, bylo zaseto a znělo příliš lákavě. (Obzvlášť teď, když vidíme kolik sedimentů je za Noshledy uloženo.) Jak se ale přesvědčit, že je mapa přesná, že má cenu riskovat nějakou tu bouli na hlavě? Řešení těchto otázek jsme si naplánovali na neděli 10.9.2017 od dvou hodin odpoledne.

Na Zub přijela Lída Ondrouchová s manželem Tomášem (zvaným Brtník) a dvěma supr kluky. Já přijel s Míšou (Duna a DaveLuv nemohli) takže to bylo nakonec takové rodinné setkání. A co bylo hlavní – Lída s Tomášem přivezli radiomaják. Takové to chytré udělátko, které dokáže krásně přesně zaměřit z povrchu polohu místa v jeskyni. Horizontální odchylka cca 10 cm je v našich podmínkách už v pohodě detekovatelná. Vertikální měření je trošku méně přesné odchylka je cca 0.5 m (naprostý detail ;-)).

Jak to funguje? Princip je poměrně jednoduchý. Přístroj se skládá ze dvou částí. Vysílače a přijímače. Vysílač se umístí do jeskyně – na hledaný bod. Vysílač vysílá rádiový signál, který zachycuje přijímač a převádí jej na akustický signál. Přijímačem se pak hledá místo v terénu na povrchu, pod kterým se tento bod nachází. Přijímač má směrovou anténu. Nehledá se nejsilnější signál (jak jsem se původně mylně domníval), ale naopak minimum – když není slyšet nic – v tu chvíli je rám antény v rovině k přijímači. Toto se udělá ze dvou bodů – dostanou se dvě roviny. Kde se protnou, je hledaná kolmice k bodu. A tam se provede kontrola – ať se točí anténou jak chce, nic není slyšet – respektive, hledá se tento bod – jak se najde – pod ním je vysílač.

Zalezl jsem s kluky (Míšou a Martinem) do komínu – bývalé čelby Trucchodby. Starší syn od Lídy Martin, má 12 let. Funí jak lokomotiva, je supr a leze jeskyní jakoby nic. Umístili jsme vysílač a vylezli jsme nahoru na povrch. Lída s Tomášem to už měli změřené. Hloubka 13 m a překvapení – vzdálenost pouze 1,45 m od středu skruží!!! Tedy nějakých 70 cm od obezdění. Ještě pod trojnožkou. Hned pod nohou. Jinými slovy, jsme víceméně přímo pod, jen taková maličkost – si ten komín prokopat ;-).

Pak jsme tam zalezli znovu. Tentokrát i s Lídou (Míša zůstal nahoře a pomáhal měřit.) Lída si prolezla ZUB, koukla se i do Jižní. Změřili jsme nakonec ještě komín v Nohsledech (2,35 m) a současnou čelbu (10,5 m). Vše měřeno od středu skruží. Body leží cca v přímce. Do terénu jsme zabouchali kolíky. U těchto dvou se hloubka už neměřila. Moc se líbily naše lanovky. Martin si chtěl vyzkoušet jak fungují. A tak si nakopal jednu lódnu a dostal ji až napovrch. Chtěl si vyzkoušet všechny stanoviště. No, dřel jak kůň, funěl jak lokomotiva, ale dal to sám. Navěsil, svěsil…vytáhl vrátkem. A tak jsme slavně vytěžili jednu lódnu v šesti lidech. O půl páté jsme to zabalili a jeli spokojení domů.

Závěr? Zase jedna supr akce. Štěpánova mapa je potěšitelně docela dost přesná. Pokud bychom šli kolmo nahoru, po nějakých osmi metrech bychom vylezli pod skružemi. Pokud by komín vedl šikmo, po třech výškových metrech skončí v centrálu. 🙂